Nedávno jsem přemýšlel, jestli je to tím, že já stárnu a nové mladé kapely z hardcoreové scény již plavou generačně zcela mimo mě, nebo v tom našem domácím rybníku prostě nic zajímavého není. Pravda je někde na půli cesty. Pár perel tu přeci jen je. Hrstka libereckých kapel, hrajících různé poppunky a metalcorey vyprodukovala partičku kámošů, kteří si začali říkat HOPES. Postupem času tahle skvadra uzrála v kapelu, co prozkoumala kořeny hardcoreu, přidala nu-metalové a pop punkové mateřské mléko, které je odkojilo, a vzniklo pár nahrávek. Ta poslední pod křídlem rezavého medvěda, jenž pilotuje vydavatelskou stáj Pushteek.

HOPES svojí aktuální deskou sebejistě zvedají zástavu mladé domácí hardcoreové scény. Vyvážená kombinace riffových pumpovaček pro mosh, ale i melodických nápadů, posílá jejich tvorbu o něco dál, než je pouhý dobrý podklad pro tělocvik v pitu. Pokud něco dělá z této bandy opičáků kapelu, jež si zaslouží více pozornosti, tak je to právě výtečně namíchaný poměr těchto dvou ingrediencí a fakt, že Láča si dokáže postavit pěvecké linky, které se neomrzí.

Frackovité řvaní, pár halekaček a hardcoreové hitovky. Není třeba v tom hledat žádnou vědu nebo zásadní objevy. V tomhle žánru už všechno vynalezeno bylo, ale je tu stále dost prostoru pro to se dobře bavit. „Breathing Underwater“ nedělá nic jiného. Z toho, co HOPES od roku 2013 vyprodukovali, je jednoznačně tou nejdospělejší kolekcí písniček. Je tu stále cítit sympatický nadhled, telecí párty přístup, ale vedle toho i talent napsat skladby s opravdu silnými místy. Navíc je patrná i vnitřní chemie všech zúčastněných, kterou má jen málo kapel. Vztahy jsou základ. Můžete být sebenabušenější hudebníci, ale pokud to lidsky skřípe, jde z tvorby odosobnělý chlad. Tahle deska je teplá a to je dobře.