Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahle kapela možná bude mít nejnižší věkový průměr ze všech, které kdy na Brutal Assaultu hrály. Pokud by bráchové Henry de Jong a Lewis de Jong chtěli na festivalu pivo, tak jim pro něj musí dojít rodiče, kteří s nimi dle zlých jazyků jejich turné obrážejí. Svoji kapelu si založili před devíti lety, kdy jednomu bylo osm a druhému deset. Jejich první videa mi trochu připomínají KELLY FAMILY, jen s tím rozdílem, že ta děcka, co ještě nestačila přemutovat, místo kytarového generického popu hoblují thrash metal. Krom věku je tu další zajímavost - země původu. Tou je Nový Zéland. To ALIEN WEAPORY podtrhují tím, že nasávají zdejší původní kulturu a přes thrashmetalový parostroj ji zpracovávají. To se týká klipů, melodiky, rytmiky, témat i jazyka, který používají. Krom angličtiny tvoří nezanedbatelnou část textů šamansky znějící místní jazyk Maori.
Dovolím si takovou malou odbočku. Když jsem četl různé informace o kapele, nelze se ubránit dojmu, že svoje kluky notně směruje jejich táta a trochu jsem si v tomto ohledu vzpomenul na různé dětské soutěže krásy, ve kterých si do svých dětí matky promítají své neuskutečněné sny. Ale tohle je snad přeci jen trochu jiný příběh.
Mladičký trojlístek hudebně nabírá ze starého thrash metalu plnými hrstmi. Přidávají folkórní prvky, díky kterým znějí jinak než ostatní. Mládí, thrash a exotika. Jako by Max Cavalera složil svoji pralesní šamanskou hitovku „Ratamahatta“ v šestnácti letech.
Ptáte se, jak to, že hodnocení, které vidíte pod článkem, není tak ultimátní, jak se jeví slova v recenzi? ALIEN WEAPORY samozřejmě mají ještě svoje dětské nemoci. S očividným talentem se mísí jistá dávka aranžérské nezralosti a já si mnohokrát vzpomenul na nespočetné riffy, které jsem produkoval ve svých prvních zkušebnách. A i když tyhle nápady obalíte dokonalou producentskou prací, tak je trochu znát, že se nejedná o nic, co by otřáslo světem.
Nejmladší kapela letošního Brutal Assaultu, která začala hrát v době kdy klukům bylo osm let.
6,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2019 Vydavatel: Napalm Records
JINÉ POHLEDY
Shnoff
6 / 10
ALIEN WEAPONRY (tenhle název z titulku recenze je správně, nikoliv ALIEN WEAPORY z textu recenze, to jen tak pro pořádek) jsou mladí a jsou z Nového Zélandu, a proto by neměli uniknout pozornosti, i když jejich dosavadní tvorbu bych nazval takovým unaveným thrashovým šmrdláním. Tak to bylo asi ošklivé. Borce je třeba každopádně ocenit, protože jejich muzika díky těm folklórním prvkům zní hodně autenticky, což pozná i ten, který slyšel haku jen nedopatřením po zapnutí sportovních zpráv. Potenciál tam je a budeme je sledovat, protože jsou mladí a jsou z Nového Zélandu, kde se točil Pán prstenů.
Další retro heavy metalové album. Za vzor si berou MANOWAR, JUDAS PRIEST a další klasiky. Úplně je nevykrádají, ale ta inspirace je tam slyšet. Vzrůstající historickou hodnotu tahle nahrávka určitě mít nebude, ale pro poslech to není špatné.
Před časem se opěvovala invence deathových BLOOD INCANTATION. Ale pojďme také diskutovat o Italech BEDSORE. Ti totiž něco podobného, a podle mě rozhodně ne hůře, předvádí na své druhé desce. Není to na první poslech, ale slušná darda, když to vstřebáte.
Polská heavy metalová parta s ženským vokálem se po letech ozvala. Pro plnohodnotné album by to chtělo se trochu plácnout přes kapsu a zaplatit si lepší studio a zvukové inženýry, materiál za to stojí, určitě to platí pro těch aktuálních sedm skladeb.
Novinka agilního švýcarského kvarteta je naprostý banger. Nese se ve většímu příklonu k noiserocku, současně je hudebně sofistikovanější a košatější v přístupu k tvorbě i emocím. Méně vzteku, více muziky. COILGUNS rozkvétají do krásy.
Švýcarští přízrakové epického BM překvapivě opouštějí barvy a filozofování ve jménu černobílé pocty kruté kráse horstev své domoviny. Je to vrstevnaté, majestátní, syrové, prodchnuté prvky folku. Jeden z BM vrcholů roku? Jsem nakloněn tomu věřit!
Irský "rezavý" sludge vyšperkovaný parádním chraplákem. Dusivá těžká deka páchnoucí zatuchlým smradem nemytých opilců, unavený hlahol venkovské krčmy těsně před zavíračkou a ranní střízlivění. To vše z téhle hudby cítím. Ani nevím proč.
Zásadní průkopníci melodického DM mimo Skandinávii vydali (znovu) slušnou řadovku. Tentokrát je ostřejší, průraznější a disponuje silnějšími vibes pozdních AT THE GATES. "Shadowreaper" vkusně zachycuje unikátní atmosféru poloviny devadesátek. Nostalgické.