PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po osmi létech tu máme od CAVE IN následovníka alba „White Silence“. Novinka „Final Transmission“ vzniká za dramatických okolností. Baskytarista Caleb Scofield zemřel při autonehodě během práce na tomto albu, proběhlo několik benefičních koncertů pro jeho rodinu, do kterých se zapojili dlouholetí přátelé CAVE IN, mezi nimiž nešlo o nikoho jiného než o CONVERGE, PELICAN nebo ISIS pod pseudonymem CELESTIAL. Kapele na postu baskytary pomáhal Nate Newton z CONVERGE, který s ní hraje i dnes. CAVE IN ale nejsou jen tou kapelou, která měla zkušebnu s CONVERGE. Pro mě jsou jakýmsi rozcestníkem pro další skvělé kapely. Ať už to je Brodsyho progový trojúhelník MUTOID MAN nebo Calebovi ZOZOBRA, případně OLD MAN GLOOM.
Je těžké odhadovat, jak moc smrt Caleba ovlivnila výslednou podobu alba. Od minulé desky se v mých uších výrazně liší. Je mnohem temnější, než cokoliv předchozího. Hudebně tu cítím silné otisky devatenáct let staré desky „Jupiter“, ačkoliv celé aranžmá je možná ještě písničkovější. Současně je znát, že prim nehraje snaha složit hitové písničky, ale spíše vypustit konkrétní emoce, které musí ven. Signifikantní je to na skladbách, jakou je třeba „Shake my Blood“. Celkové vyznění alba „Final Transmission“ je mnohem více kosmické a éterické.
Pokud jsem zmínil téměř hmatatelnou éteričnost, tak tu sem vnáší prvky space rocku a shoegazu, jež nikdy do tvorby CAVE IN nepronikly v takové míře. Skladba „Lunar Day“ je téměř ryzí inkarnací právě této složky alba. Její esence, byť v menší míře, ale přežívá i v ostatních skladbách. Jejím protikladem je valivá „Lanterna“, která ale zdaleka nedosahuje agresivity, jakou měly v minulosti pasáže, kdy se Caleb přiblížil k mikrofonu. Musím říci, že právě tyto momenty CAVE IN jsem měl nejraději. Byli pro mě vždy živoucím důkazem, že jde v rámci žánru kombinovat melodické vokály a řvaní, aniž by mi to rvalo uši. Tato složka mi chybí a ačkoliv v poslední skladbě „Leds To The Wolves“ dávají CAVE IN průchod určité zuřivosti, tak zdaleka není tak ostrá jako v minulosti. Dost se na tom podepisuje i zvuk. Kytary jsou asi nejlehčí z celé éry kapely. Naopak vyjíždí hrubě nakreslená baskytara.
CAVE IN natočili album, které má jednoznačně nejsilnější příběh a nejtemnější dopad na kapelu. Začíná Calebovou hlasovou nahrávkou pojmenovanou právě „Final Transmission“. Já pevně doufám, že poslední album není jen requiem za spoluhráče, který nemůže být lehce nahrazen, ale i vstup do nové éry, ve které budou rozestupy mezi jednotlivými alby kratší, než dlouhých osm let.
CAVE IN natočili album, které má jednoznačně nejsilnější příběh a nejtemnější dopad na kapelu.
8 / 10
Stephen Brodsky
- vocals, guitar, bass on “All Illusion” and “Shake My Blood”
John-Robert Conners
- drums, vocals , guitar on “Lunar Day”
Adam McGrath
- guitar, vocals
Caleb Scofield
- bass, guitar and vocals on “Final Transmission”, guitar on “All Illusion“ and “Shake My Blood”
1. Final Transmission
2. All Illusion
3. Shake My Blood
4. Night Crawler
5. Lunar Day
6. Winter Window
7. Lanterna
8. Strange Reflection
9. Led to the Wolves
Final Transmission (2019)
White Silence (2011)
Planets Of Old (EP) (2009)
Perfect Pitch Black (2005)
Antenna (2003)
Jupiter (2000)
Until Your Heart Stops (1998)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.