Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
AMON AMARTH jsou skutečným fenoménem současného metalového světa. Po nějakých sedmadvaceti létech existence mají svou definitivní tvář, mají také svou definitivní slávu a v neposlední řadě mají i své definitivní fanoušky. Čili všechno, co vlastně potřebují k životu úspěšné metalové kapely, a všechno, co potřebují k tomu, aby jim metal zajistil živobytí, což by se, dovedeno ad absurdum, pro ně klidně mohlo rovnat stavu jakési nirvány neboli absolutní blaženosti. Natočí album, zahrozí mečem, pozvednou pivní roh, sjedou turné a bude dobře.
Přesně takhle jednoduché se to tedy zdá být. Zcela určitě s tím nebudou všichni souhlasit, zejména ne ti skalní, ale objektivně vzato, takhle jsou prostě karty rozdány. Není to ostatně poprvé ani naposledy v široké a dlouhé historii těžkého kovu, podobných příkladů je jistě mnoho, tak proč si to neříct nahlas, že.
Zároveň tím ovšem neříkám, že je to nějaký odsouzeníhodný přístup, to zjevně ne. Jsou-li všichni v onom kruhu zainteresovaní sami se sebou a navzájem nanejvýš spokojeni, zřejmě nemůže nastat lepší situace. A podezírat zároveň samotnou kapelu z toho, že si lže do kapsy a tvoří jen proto, aby tvořila, navíc rovněž nehodlám. Takže kladiva zase hezky dolů, dobří bojovníci, tady vám k ničemu nebudou.
Tlak okolí či vydávající firmy, snaha uspět a napsat co nejlepší materiál anebo jen vlastní jméno coby zavedená značka, to všechno nepochybně rovněž nutilo a nutí Heggovce vydat ze sebe to nejlepší, byť „znovu“ jen ve staré známé dobré formě. A docela určitě a protentokráte i mimořádně naléhavě je to nutilo i při přípravě „Berserkera“, nového alba, jež načalo druhou desítku jejich severským starodávnem provoněné diskografie. Protože to už je hodně dávno, co tihle Vikingové zněli podobně (deathmetalově) vnadným a chytlavým způsobem, tak dávno, že ani jejich poslední tři studiové nahrávky už na tyhle počty nestačí. Ano, máte to správně, AMON AMARTH se zdají být v nejlepší formě od „Twilight Of The Thunder Gods“.
Je to tedy znovu jednoduché a melodické až oči přecházejí, místy dokonce téměř primitivně (když slyším třeba sólo v „Crack The Sky“ vím, že bych se měl možná smát, ale co s tím, když vám to adrenalin vyžene až do krku), nicméně marná sláva, tentokráte s opravdovou medvědí silou Mjollniru, mýtického Thorova kladiva, jemuž je věnována i jedna z nových písní. AMON AMARTH jsou na „Berserkerovi“ jako opravdová hudební bestie, v jejíchž spárech nelze nalézt nic jiného než jen čistou a inspirující smrt, a drží si svou formu pozoruhodně pevně ještě dlouho za polovinou hracího pořadí alba. A pokud by celé skončilo hned za téměř titulním a rovněž pozoruhodně inspirujícím kusem „The Berserker At Stamford Bridge“, čerpajícím z reálných historických událostí, myslím, že bych k jeho obsahu neměl nejmenších připomínek.
Vikingové jsou tedy znovu pevně v sedlech. Kdo by to byl, pří vší té jejich vzpomínané definitivnosti, ještě nedávno řekl…
1. Fafner's Gold
2. Crack the Sky
3. Mjölner, Hammer of Thor
4. Shield Wall
5. Valkyria
6. Raven's Flight
7. Ironside
8. The Berserker at Stamford Bridge
9. When Once Again We Can Set Our Sails
10. Skoll and Hati
11. Wings of Eagles
12. Into the Dark
Amon Amarth, podobne ako napr. Kataklysm alebo Arch Enemy, predstavuju vstupnu branu do zanru pre mnohych zacinajucich death metalistov... je to lahko stravitelne, s vybornym zvukom... letitemu vyznavacovi smrtiaceho kovu vsak dosky tychto zasluzilych matadorov uz nemaju co ponuknut... je chvalihodne, ze borci stale valcuju a privadzaju dalsie ovecky do kosiara... ich uspech im prajem, novinku som si z ucty trikrat vypocul a idem zase k niecomu podnetnejsiemu...
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.
Jedna z těch desek, které vás převálcují už prvním poslechem, ale v hlavě vám po ní nic nezůstane. Vím jen, že se mi to bude líbit, takže další poslechy tohoto těžkotážního deathového válce jsou nutností. Takže jdeme opět na to!
Po délkou a invencí přemrštěném minulém počinu se Ludvigsson nepoučil a opět se rozmáchl k nabobtnalé a divoké jízdě. Kreativní deathmetalové skladby s šílenou stopáží jsou výživné, ale současně vyčerpávající. Téhle běsnící hydře chybí trocha soudnosti.
Na nových DT je zajímavý návrat M. Potnoye za bicí a....a to je to jediné, co je na nich zajímavé. Už singly ukázaly, kam to celé směřuje a zbytek bohužel nudu jen podpořil. Šílená stopáž, nápady mnohokrát slyšené, doposlechnout 3x za sebou byla řehole.
Prvé dámy súčasnej techno hudby spolu nielen hrajú B2B sety, ale vydávajú aj nové EP. Old school poňatie elektroniky, siahajúce po inšpirácie až niekam na začiatok 90´s a k tomu plná nálož ženskej energie a sexepílu. Trochu iná kovová hudba, odporúčam.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.