Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V posledních dnech, kdy nebe má ocelovou barvu a stromy se mění v neutěšené bezlisté pahýly, jsem se vrátil k nahrávce, která mě provázela velkou část jara. Zjistil jsem totiž, že na podzim má deska „Bedtime Stories“ snad ještě větší kouzlo.
SAWCE jsou mlaďoši, kteří se dali dohromady na vysoké škole v New Jersey a zjistili, že je všechny baví pidlikavá kytarová hudba. Inspirace mathrockovými kapelami, jakými jsou CHON nebo POLYPHIA, se nezapře. Jejich aranže se ale oproti jejich vzorům drží více postrockové náladovosti, což přikládám trochu i tomu, že se tu naráží na instrumentální schopnosti hudebníků. Ale to je vlastně dobře. Nahrávka zdaleka není tak neposedná a rozjuchaná, je více o kytarách, než o zběsilých lámaných rytmech. Udržují si přitom pozitivní vibe, typický třeba právě pro CHON.
Malým zpestřením jinak ryze instrumentální nahrávky je zpěv ve skladbě „Mouth Noises“ a je ho tak akorát, aby kolekci pěti skladeb zpestřil, ale zbytečně neotravoval. Krom kytarové práce, která je pro novodobý mathrock typická, se tu lehce experimentuje s elektronikou a klávesovými podmazy, tvořícími vždy jen kultivované křoví někde vzadu.
Na „Bedtime Stories“ je silně znát vývoj. Předchozí EP z roku 2017 zdaleka nemělo tak průrazný zvuk a libovalo si v mnohem mlhavějších aranžích. Na druhou stranu bylo i žánrově odvážnější. SAWCE v minulosti více experimentovali s dynamikou skladeb, efekty i dynamikou zvuku. Aktuální nahrávka je sevřenější, čistější a ostřeji vyprofilovaná.
Další deska projektu Kalle Wallnera, kytaristy německých progrockerů RPWL, je oproti domovské skupině živější a hardrockovější, takže zde nedominují PINK FLOYD nálady jako u RPWL. A je to příjemný kytarový progrock místy až s metalovým feelingem.
Můžeme se radovat z fajn zvuku a návratu Mika za soupravu, nebo si taky otevřeně přiznat, že i přesto není novinka nic než prázdná nádoba plná honění trika a okázalých omalovánek bez silných nápadů. Six Degrees, z nějž někdo odčerpal všechny silné nápady.
Blackem načichlý bigbít předvádějí obě na tomto splitku zůčastněné kapely a předvádějí ho zábavným a svižným způsobem. Pocta klasikům žánru nemusí znít jen jako dřevní retro, byť tato nahrávka tak asi mnohými zaškatulkována bude. Více v recenzi!
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.