BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SUMAC pro mě vždy byli zlým alter egem k těm známějším kapelám jejích členů. Těmi nejsou nikdo jiný než hlavní pilíř labelu Hydrahead Aaron Turner známý ISIS a OLD MAN GLOOM a Brian Cook z RUSSIAN CIRCLES, který v minulosti prošel bandami typu BOTCH nebo THESE ARMS ARE SNAKES. Tyto dva ještě doplňuje Nick Yacyshyn z BAPTISTS za bicí sestavou. Zvuk SUMAC byl vždy podzemnější, kompozice méně stravitelné, zvuk rezavější. Novinka je vlastně přesně taková, jakou jsem ji chtěl.
Nejkratší skladba má dvanáct minut a nejdelší více jak jednadvacet. Na této ploše trojka zkoumá zátiší nepravidelných zpomalených sekanic, které topí do bažin a noisových mlh. Výsledkem je deska, která rozhodně není na první dobrou. Je tu obrovská plocha pro to, aby se pokusili prozkoumat zatím neodtajněná zákoutí subžánru, kterému se uvyklo říkat post-metal.
Dělají to s experimentální hravostí a hlubokou zkušeností v oboru opravdu temné nepřístupné hudby. Víc než kdy jindy je znát, že sem vylívají přesně ty nápady, které by byly neprůchodné v jejich domácích kapelách. Ať už jde o pětiminutový kolovrátek na počátku skladby „Arcing Silver“ nebo naopak zlámané rytmy, drone noisové kytarové špíny a skřípance v „Ecstasy of Unbecoming“.
Noví SUMAC nabízejí náladovou procházku v temnotě. Neuspokojivou kolekci zvuků, které zneklidňují. Obrazy kolem vás staví skrze nástroje, které jsou krajní a extrémní. Domovské kapely jako RUSSIAN CIRCLES nebo ISIS jsou proti tomu mainstream. Nejde ale o krajní cestu bez účelu. SUMAC se beze zbytku daří budovat ponurou až děsivou atmosféru, kterou v tomto ranku moc kapel nemá.
Hromada hudebního děsu, která se pohybuje nepravidelným krokem na rezavých nahýlech neutěšenou bažinou.
8 / 10
Aaron Turner
- kytara, vokály
Nick Yacyshyn
- bicí
Brian Cook
- basa
1. The Task
2. Attis' Blade
3. Arcing Silver
4. Ecstasy Of Unbecoming
May You Be Held (2020)
Love In Shadow (2018)
WFMU (Live) (2018)
What One Becomes (2016)
The Deal (2015)
Top deska... Emoce a riffy.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.