OF MICE & MEN - Another Miracle
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem před nedávnem hledal dokumentární filmy o válce ve Vietnamu, našel jsem jeden seriál, který dle referencí překonává všechny ostatní. Už u prvního dílu z deseti jsem si všiml hudby. Rukopis některých fragmentů mi byl povědomý. Až tehdy jsem zjistil, že za ním nestojí nikdo jiný, než Trent Reznor z NINE INCH NAILS a Atticus Ross. Od té doby jsem si tento zneklidňující válečný soundtrack proháněl ušima snad každý den, což se mi asi ještě nikdy se soundtrackem k dokumentárnímu seriálu nestalo.
Pokud jde o Rosse, ten s Trentem Raznorem rozhodně nespolupracuje poprvé.

David Fincher dal ty dva dohromady už u několika svých filmů. Za všechny jmenujme „The Social Network“ nebo „The Girl with the Dragon Tattoo“ a zdaleka nejen to. Za poslední dva roky jsou spolu podepsáni pod šest dalších projektů. Sám Ross fungoval jako producent a programátor pro NINE INCH NAILS od roku 2006 a před dvěma lety se stal jejich oficiálním členem. Má za sebou i produkce pro kapely jako KORN nebo spolupráci s BAD RELIGION nebo PINK.
Vraťme se ale k vietnamskému soundtracku. Většinou se používají ambientní plochy, do kterých je vkládán nervózní klavír a nenápadné rytmizující spodky. Barva zvuků se přitom stále mění a kroutí, nabírají disharmonické tvary, špiní se od noisu i industriálu. Málokdy tu vyhřezne silný melodický motiv, ale to, jak zvuk tvoří atmosféru, je dechberoucí. Hudba je svým způsobem meditativní, vyklidněná a znejisťující současně. Hraje si často s mrazivostí a chladem. Místy skučí jako meluzína, která pozvolna přechází do zvuku, který se snaží napodobit ječící sirény. Jindy připomíná instrumentální verzi NINE INCH NAILS, kteří se rozhodli hrát postrock, ale neví, kudy do toho.

Jen málokdy se kompozice pouštějí do agresivnějších výpadů a nekompromisního tempa, jako je tomu například u „Justified Response“. Ovšem i takové ojedinělé momenty tu jsou. Pokud si odmyslím dokument, který rozhodně stojí za zhlédnutí, je tento soubor zvukových nálad parádním dobarvením nastupujícího podzimu.
Skvělý dokumentární seriál a ještě lepší soundtrack.
1. Less Likely
2. Four Enclosed Walls
3. The Forever Rain
4. Remnants
5. Other Ways To Get To The Same Place
6. Torn Polaroid
7. Before Dawn
8. What Comes Back
9. Justified Response
10. Counting Ticks
11. A World Away
12. The Right Things
13. Passing The Point
14. Strangers In Lockstep
15. Before And After Faith
16. The Same Dream
17. Haunted
-bez slovního hodnocení-
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.
Dvanácté album norské stálice je komplexní deathovou fošnou míchající severský evropský styl s klasikou zpoza oceánu. Je to povedené dobře zvukově a produkčně ošetřené album především pro milovníky tradic a old school přístupu.
Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?
Gene Palubicki se opět vynořil z podpalubí se svým hlavním projektem PERDITION TEMPLE. Od zásadního člena ANGELCORPSE nejde čekat nic jiného, než sázka na agresivní a pekelným plamenem očazený blackened DM. Není to špatné, ale raději poslechnu originál.
Domáca scéna robí v tomto roku radosť a toto je jeden z najsilnejších dôkazov. Bratislavskí tínedžeri a ich debutový album plný pozitívnej energie v pozoruhodne chytľavom heavy/death/folkovom mixe. Ten ženský spev je veľká paráda!
Hlavní postava amerických CROWBAR vydala své druhé sólové album a je to hudba vracející se až k sabbatovským principům starého tradičního doomu. Občas připomene i retro hrátky krajanů CLUTCH. Škoda, že je to většinu času trochu moc utahané bez energie.





