Je to už více jak rok, co toto album spatřilo světlo světa, já se k němu ale stále vracím a stále mi chybí mít tu o něm pár řádků. Debut KALLE s albem „Live From The Room“ byl neobyčejně silný a po roce prověřování musím říci, že se na něj podařilo velmi důstojně navázat. Táborský tandem dál rozvíjí jednoduché, minimalisticky působící písničky, kterým podmanivost propůjčuje Verčin neopakovatelný zpěv. Jeho prostřednictvím dokáže skladbám dodávat opravdu pestrou škálu emocí, které nikdy nepůsobí nějak přehnaně nebo teatrálně.

Od doby, kdy jsem je viděl poprvé na punkových akcích, kde působili jako zjevení, dokázali vyhrát několik cen a začít vyprodávat kluby. To, co bylo před pár lety nové a neokoukané, je nyní pevně usazené. KALLE našli svoji cestu v pomalých intimních skladbách, které se pohybují na několika málo motivech, jedou si svojí slowcorovou, poklidnou, repetitivní cestou, která má tendenci vás konejšivě houpat v bezpečném přístavu, kde nejsou žádná ostří.

Čtěte také: KALLE - Live From The Room / recenze

Tam, kde člověk na minulém albu cítil experiment, teď dostává nyní jistotu. David od doby, kdy v obýváku nahrál „Live From The Room“, začal aktivněji nahrávat a jeho zkušenost i aranžérský cit se jednoznačně promítá do výsledku. Pracuje se tu s více nástroji, více se zapojují dobarvovátka, dvojhlasy. Celková proaranžovanost skladeb je dotaženější a rozhodně to není na úkor upřímnosti a určité čistoty, kterou KALLE měli na počátku.

Novinkou posledních týdnů je nová živá sestava KALLE, která není jen dvojčlenná, ale obsahuje další čtyři členy, kteří mohou z jejich koncertů udělat ještě větší zážitek než doposud. Doteď jsem na každém koncertě vždy musel obdivovat, jak oba dva zvládnou všechny efekty, samplery, nástroje a hlas ukočírovat živě a ještě do toho protlačit tu citovost, kterou jejich tvorba potřebuje. Z toho, co jsem zatím slyšel, budou KALLE s akustickou kapelou naprostá pecka, která může jen s trochou snahy solidně bodovat za našimi hranicemi.