O festivalu Burning men jsem poprvé četl v souvislosti se Šíleným Maxem a fenoménem steampunku. Podruhé mi o něm někdo vyprávěl na Obscene Extreme festivalu s tím, že obě akce na něj fungují jako jakýsi typ duševní očisty. Prostě být pár dní na místě, kde svět funguje trochu jinak. Naše planeta by prý byla lepším místem pro nás všechny, kdyby na jeden z těchto festivalů mohl zajet každý jeden obyvatel země alespoň jednou za rok. Něco podobného jsem neslyšel poprvé.

Když přední český módní fotograf Marek Musil objel s fotoaparátem Burning man v Nevadské poušti, vzbudilo to zájem. Na podzim roku 2016 proběhla první výstava fotek s tematikou Burning Mana.

Od té doby Marek navštívil i jak spřátelený izraelský Midburn, tak jihoafrický Afrikaburn a celou kolekci vydatně rozšířil. V současné době zbývá pár posledních dnů, kdy můžete fotografie vidět na výstavě nazvané World on Fire v Leica Galerii v Praze, na které jsou k vidění obrázky ze všech tří festivalů. A pokud nestihnete - nezoufejte. V květnu výstava jede výstava do opavské galerie a snad se objeví i na některých letních festivalech.

Vedle uměleckých instalací, kterých je na festivalu nepočítaně, jsou těžištěm výstavy portrétní fotografie, které jakoby vypadly z šíleného postapokalyptického světa, jemuž vládne George Miller. Účast má stále vzrůstající tendenci. V současnosti se na festivalu sejde už více jak 75.000 lidí a každý z nich je unikát.

A stojí výstava World of Fire za to? Jako miniaturní ochutnávka velkého fenoménu určitě ano. Byť je prostor malý a díky tomu i formát vystavovaných výjevů poměrně neuspokojivý. Mnohým fotografiím by větší formát rozhodně slušel a dokázal by vás vtáhnout do jejich světa. V tomto ohledu je možná lepší pořídit si fotografickou knihu, kde některé formáty jsou téměř stejné jako na výstavě.

Více než to všechno vás to ale jen namlsá, protože pokud alespon trochu ujíždíte na Mad Maxovi, tohle musíte zažít. Lístky ale nejde jen tak koupit a když už, tak si připravte něko kolem pětiset. Dolarů.