Bylo celkem nabíledni, že koncert u nás takřka neznámého ansámblu z daleké a veliké země příliš nepotáhne, o čemž velmi komorně zaplněné útroby malého prostoru na strahovském kopci hovořily jasnou řečí. Přesto však i navzdory tomuto počátečnímu handicapu se nakonec lednový sobotní večer nesl na veskrze příjemné vlně, což podepřel jednak velmi solidní výkon vystupujícího, tak nakonec i vděčné publikum, které dokázalo i ve skromném počtu poskytnout čínské skupině vřelou odezvu.

Obavy o dostatek prostoru pro početný orchestr vzaly při pohledu na účelně seskládané nástroje na miniaturní ploše pódia brzy za své. Horší už to bylo v některých momentech s ozvučením vrstevnaté hudby, kterou se WANG WEN prezentují. Jejich pohled na post-rock je v zásadě konzervativní a konvence ctící. Tento zdánlivě pasivní postoj se však snaží obrátit ve svůj prospěch prostřednictvím dlouhých a pestrým životem hýřících skladeb, na jejichž ploše se snaží aplikovat snad všechny postupy typické pro tento styl, jehož popularita gradovala někdy v době před 10 lety.

Číňané si však z tohoto faktu žádnou těžkou hlavu nedělají. Jejich hudba plyne velmi příjemně, je prostá jakýchkoliv lapačů trendů a tím pádem se pohybuje v naprostém bezčasí. Pečlivost a trpělivost při práci s gradací a náladami jednotlivých skladeb ruku v ruce nepředstíranou radostí z hraní, bez ohledu na prořídlé publikum, dokazují upřímnost počínání této sympatické kapely.

Její studiová tvorba se však oproti živé prezentaci vyznačuje o poznání jemnějšími rysy. V koncertním provedení jsme měli tu čest s poměrně ostře znějící hudbou, kterou zjemňovaly pouze polo-akustické pasáže a různé minimalistické mezihry. Když se však ozvaly elektrické kytary, z nichž jedna byla takřka permanentně „týrána“ smyčcem a poté i šroubovákem (!), byli jsme v tu ránu svědky solidní sonické masáže. V ní se však často ztrácely právě ony jemné nuance, ať už jde o četné dechové nástroje, či různé klávesové melodie na pozadí.

I navzdory občasnému zvukovému zaškobrtnutí vděčné publikum po zásluze odměnilo soustředěně hrající skupinu. Ta nás provedla svojí bohatou tvorbou, s pochopitelným důrazem na stále aktuální desku „Sweet Home, Go!“ z roku 2016, přičemž jsme v podobě jedné skladby dostali i malou ochutnávku ze slibovaného nového alba. Příslibů však bylo více, neboť očividně velmi pozitivně zaskočení hudebníci ohlásili brzký návrat do „našeho krásného města“. Pevně věřím, že v tom případě to bude i s o něco početnější diváckou kulisou. Bylo to totiž moc fajn.

Fotografie: RIP