Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Smrtící kov můžeme směle řadit k tradičním a konzervativnějším metalovým (sub)žánrům, přesto však už několik posledních let probíhá i v jeho nitru poměrně zajímavý a pestrý vývoj. Pomiňme nedávné krátkodeché trendy typu deathcore a soustřeďme se tentokráte na vlnu technicky nabušených a povšechně energických kapel, které se nám snaží vymlátit díru do hlavy poněkud sofistikovanějšími prostředky, než tak činili první deathoví nevycválanci někdy v osmdesátých letech.
Italové THE MODERN AGE SLAVERY (dále jen TMAS) jsou exemplárním příkladem moderní deathové kapely, která se toho takříkajíc nebojí. Po deseti letech existence je „Stygian“ jejich teprve třetím albem, ale jak se s oblibou říká, méně je někdy více. Deset let zároveň znamená, že už byste jako interpret měl mít vychytané mladické nedostatky a zároveň mít o svém směřování jasno.
Devítka skladeb nabídnutých touto deskou je toho docela výmluvným důkazem. Po odeznění nezbytného intra se vyvalí doslova záplava kytarových riffů a neúnavně pádících bicích. Italové šikovně skládají střípky různých v nedávné minulosti definovaných žánrových pouček, přičemž jim celek dokáže pěkně držet pohromadě.
Chvíli posloucháme natlakovanou jízdu, podpořenou lehce blackující kytarovou linkou („The Reprisal Within“), navracíme se o pár let zpět, kdy výšezmiňovaný deathcore byl na vrcholu své moci (např. „Miles Apart“) či si rádi zavzpomíname na zlaté období djentu („The Theory of Shadows“), avšak naštěstí ani v těchto chvílích nelze ve vzduchu cítit odér krmi s prošlou lhůtou spotřeby.
Technicky jsou TMAS na patřičné výši, což jim pak kromě nezbytného fokusu na udržení celé te mašinerie pohromadě uvolňuje ruce i na často poměrně úspěšné pokusy o nastolení atmosféry. Ta by se dala charakterizovat jako odlidštěná, chladná, neklid vyvolávající a nijak tyto pocity ani nezmírní četná a slušivá kytarová sóla, jež často pomáhají ředit maximálně napresované hudební napětí.
Naskýtá se samozřejmě logická otázka, zda-li při tom všem perfekcionismu a snaze znít jako současná žánrová špička; pročež by se tímto albem k ní skupina ráda připojila, zůstalo i místo pro nějakou osobitost? Tady už se pozitiv až tolik nedostává. Italové sice rozhodně patří k těm kvalitnějším a zaznamenáníhodným spolkům, leč na čelní pozice ještě lecos chybí. Právě ona absentující osobitost a originalita by jim v tomto směru velmi pomohla. Deska totiž navzdory svojí kvalitě zní poměrně uniformně a ve vší své důsledné žánrové formálnosti jen sotva překvapí.
Na každý pád máme co dělat se slušivým představitelem moderního death metalu a pokud si odmyslíme tradičně zesílenou produkci, prostou jakékoliv dynamiky a v porovnání se žánrovými veličinami i uniformitu a předvídatelnost, nechat se zválcovat tímto rarachem jinak zůstává stylově brutální záležitostí.
1. Prelude to an Evolution
2. The Reprisal Within
3. Miles Apart
4. The Theory of Shadows
5. The Place We Call Home
6. A Stygian Tide
7. The Hollow Men
8. Regression Through Unlearning
9. Sandblasted Skin (Pantera Cover)
Diskografie
Stygian (2017) Requiem For Us All (2013) Damned To Blindness (2008) The Modern Age Slavery (demo) (2008)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2017 Vydavatel: Innerstrength Records Stopáž: 32:35
Ne náhodou na desce těchto Francouzů hostují zpěvák Andy Thomas (RIVERS OF NIHIL) a kytarista Justin McKinney (THE ZENITH PASSAGE). THE SCALAR PROCESS mají k těmto skupinám stylově blízko a nabízí tedy povedený mix metalové moderny s deathcore tendencemi.
Zatímco mě nechal chladným návrat Švédů THE DUSKFALL, naopak mě celkem potěšili Němci FROM ASHES REBORN, přestože vlastně drhnou podobný, dost retro severský melodický death. Jejich hudba je ale příjemně svěží a hnaná výbornou rytmikou.
Návrat této kapely byl sakra smysluplný! V nové éře vydávají QUICKSAND svěží a nápadité desky a přitom zůstávájí věrni svému zvuku už de facto od 90. let. Novinka není žádnou výjimkou. Ta kombinace zemitých kytar a nadpozemských vokálů mě stále dostává.
Tazmánští čerti přinesli další desku progresivního, avšak moderního až „sportovního“ death metalu. Jejich pojetí smrtikovu je všechno, jen ne stará škola, přestože každou notou vzdávají hold klasikám žánru. Svěží, inspirativní přístup k látce.
Na novém albu anglické duo vynechává dříve běžné hostující vokály, takže zbyl soundtrackově vyznívající post rock s výrazným podílem klavíru. Oproti výbornému minulému albu lehký ústup do tradičnějšího vyznění, ale i tak velmi sugestivní náladová hudba.
Rozbité ozvěny vesnického folk rocku vpletené do posthardcorové a noise rockové tapiserie, která stojí na pomalých rytmech a ufňukaném vokálním projevu. Znepokojující, intenzivní a emotivní nahrávka, která zaujme nejen originálním spojením stylů.
Bourací kladivo mezi světy hardcoru, noise rocku, rapu a industriálu. Agresivita v jednom kotli se zranitelností. Zloba a nenávist s láskou. Nervózní zvukový dokument života v současné USA.