Mezi nebem a zemí jsou věci, které prostě nikdy nepochopím. Donedávna žebříček těchto záhad velmi zdařile okupovala hospodářská a zákonodárská činnost České Republiky ruku v ruce s teorií kvantové mechaniky, ale po poslechu aktuálního „manowařího®“ singlu musím upřímně přiznat, že se k nim přidružila ještě hudební politika „králů metalu“, jejíž pochopení mě stojí asi tak stejné množství energie jako exaktní odvození schrödingerovy rovnice. Z čehož plyne skutečnost, že sem sice chytrej klučina, přesto však souvislostí stále mnoho mi nedochází, tudíž cosi shnilého jest v království true heavy metalovém. Patrně.

Byl jsem první kdo začal zlořečit poslednímu regulérnímu albu „Warriors of the World”, ale přiznám se, že již zdaleka nesdílím takové odhodlání do ofenzívy jako ostatní extrémně „protimanowaří®“ bojovníci. Za tím, že to není moc dokonalý počin, si tedy urgentně stojím. Ovšem s tím, že chybělo opravdu málo, aby se nová deska zařadila se vztyčenými pity (takový ty malý dírky vyrytý do cédéčka) za úspěšné desky osmé dekády. Stačilo jen promíchat pořadí skladeb. Vyhodit dvě inkriminované „hymny“, které se více než k čemukoliv jinému hodily jako bonusky na singl. Nahrát dvě náhradní pecky a vyjet na všedrtící turné šířit do světa sémě, mimo jiné i heavy metalu. Leč stalo se úplně opačně. Turné bylo značně sterilní. Skladby skončily na albu a půl roku po jeho vydání vychází další, již třetí singl k albu. Obsahuje právě ony dvě záplaty, které mohly řadovce citelně pomoci.

Singl otevírá nářezová „The Dawn Of Battle”, která určitě patří k nadprůměrnějším skladbám MANOWAR®. Nesmlouvavý riff, nesmlouvavé tempo, skladba prostě jede. Komplikovanosti pravda mnoho nepobrala, ale na funkčnosti jí to určitě neubírá. Naopak si myslím, že je fajn, když pánové v nejlepších letech umí ještě nahrát tak tvrdou skladbu bez toho, aby propadali záchvatům country a podobné progrese. Hlavně musím pochválit zvuk, který je krásně drtivě matalovej, ostatně stejně jako na předchozím albu. Erik zpívá spíš pod svými hlasovými možnostmi a vokál moc vysoko netahá, což ovšem síle jeho hlasu pranic neubírá. Bicí, kytary - o kterých je to hlavně - a DeMaiova baskytara, která je zde spíš kytara, než bass. Vše v pořádku. Snad jedině nepříliš organické klávesy na pozadí nepokládám za nezbytnost, ale v zásadě ničemu nevadí. Povinné zpomalení uprostřed skladby a jede se dál… Druhá novinka „I Belive“ mě svým nástupem spíš vyděsila, protože dávala tušit další ploužákovou dojárnu. Ovšem posléze vyloudila na mé zulíbáníhodné tvářičce zaujatý výraz. Progresivita se sice úspěšně vyhnula i této skladbě, ale upřímně, kdo by ji od MANOWAR® čekal? Ne, tato skupina skutečně není o inovaci. Stadiónové hitovky ale píše vcelku dobře a to se počítá. „I Belive“ byla určitě prokalkulována právě pro tento účel a rozhodně ne špatně. Střednětempá záležitost s důrazem na refrén a hymnickou strukturu. Vcelku bezva věc. Celou minikolekci doplňuje již všem dobře známá „Call To Arms“.

Jen jedinou výhradu k singlu mám. Při podrobném zkoumaní bookletu naleznete v růžku loga metalových králů malé R v kolečku. No, já chápu, že je jméno kapely pro muzikanty velmi důležité a tudíž si chrání vlastní značku, která defakto album prodává. Ale dát něco takového i na obal CD…přiznejme si upřímně…to udělá vskutku jedině a pouze opravdovej kokot. Jinak ovšem nic proti. Berte a nebo nechte bejt. Jde rozhodně o lepší koupi než pravá metalová MiniDVD made in MANOWAR®. Přiložená multimediální stopa potěší.