V oregonských hvozdech nepokojně bublá temný lektvar old schoolového black metalu a vyfukuje toxická oblaka, která pohlcují světlo. Ačkoli se může zdát, že čerstvé smečce UADA vymýšlelo název batole, ve skutečnosti tenhle podezřelý shluk samohlásek znamená v latině „prokletý“. A debutující kapela si tohle jméno bere hodně blízko k srdci.

Pokud jste už trochu unavení tím, jak se černý kov nechává opíjet melodickou melancholií a post-rockovými tiky, UADA přináší plnohodnotný exkurz ke garážově-punkovým kořenům a ostrým devadesátkovým vigíliím (se současným twistem). Žádný hutný a zaoblený zvuk se nekoná. Čtyřhlavá hydra z Portlandu se hlásí k agresivně vysokému a nabroušenému soundu, v němž možná zaniknou finesy, zato patřičně vynikne dřevní energie pulzující rytmiky, nenávistných tremolových riffů a pekelně primitivních vyhrávek.

Debut „Devoid Of Light“ definuje neustálá ofenzivá. „Natus Eclipsim“ párkrát bojovně hrábne heavy metalovým kopytem a pak otevře stavidla řeky bublající smoly. UADA obecně nerada slevuje z vysokých obrátek. Když už jde otáčkoměr dolů, tak jen proto, aby odkryl doom metalové bažiny („Our Pale Departure“), zrezlou heavy metalovou kostru a punkový drive. Přitom ale není na hudbě kvartetu nic nahodilého a chaotického. Skladby se živelně přelévají, explodují ve zvukovodech, vytvářejí naprosto logicky strukturovaný celek, který graduje grimoárem staré školy black metalu v podobě lahodně syrové pecky „Black Autumn, White Spring“ s orgastickým sólovým finále. Pokud vás však nechytne už extaticky nakopnutý otvírák nebo „darkfuneralovská“ inkantace eponymního singlu, smiřte se s tím, že to necítíte. A zamyslete se nad sebou.

Svištivou a bublavou atmosféru zmaru posiluje znamenitý vokál kytaristy Jakea Superchiho, který mizantropicky skřehotá, s rozmyslem porcuje slabiky a v ideální okamžik přejde do naléhavého šakalího vytí. UADA se klaní zvířeti v nás i mimo nás. Opěvuje marnost a nicotnost lidské existence i mystérium kosmu a majestát smrti. Klišé? Možná, ale v téhle nahuštěné a mistrovsky celebrované formě se „Devoid Of Light“ mění v hypnotický rituál. 

UADA si libuje v křivácích, kapucích, zakrývání tváří a mlze husté tak, že by se dala krájet. Nejen tím připomíná nedostižné vládce loňského černého procesí, polské nihilisty MGŁA a jejich „Exercises In Futility“. Pokud hledáte něco podobně hrdého, mizantropicky studeného, nenávistně řezavého, makabrózně chrastivého a tvrdě návykového – UADA má v rubáši přesně tu správnou recepturu. Mrtvolná extáze na hrobníkově lopatě. Poslední tango v márnici. Trudná scéna života přisvícená čistou tmou.

No dusk without dawn
nor creation without doom
infinite is the sun
eternal is the moon