Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Díky fotografování jsem mohl z první řady vidět jak kapelu, tak fanoušky. Když jsem se těmi stovkami a tisíci fotek probíral, přišlo mi zajímavé dávat vedle sebe první řady různých kapel a vlastně jsem se tím dokázal poměrně dlouho skvěle bavit. Zde máte malý vzorek toho, jak to vypadá z fotokoridoru, pevně doufám, že se tam někteří i najdete:
Bujaré thrashové ráno s CATASTROFY crew
Circle pit s růžovým jednorožcem neseném Anonymusem při BURY TOMORROW
Čistokrevné šílenství při IRON REAGAN
Upřímnost a dobrá nálada na obou březích. VOIVOD
Takto vypadá očekávání před setem TEXTURES
Publikum OBITUARY, to byla diverzita sama. Modří, rudí, oranžoví, mladí i veteráni
I při CORONER měli securitas spoustu práce
Zamilovanost do SATYRICON
Parohy zdravící ARCH ENEMY
Dobrá nálada při KLUNCLKEDUST
Trochu vlažné očekávání mladých vlků z LOST SOCIETY
A takhle to vypadalo, když začali hrát
Trochu rozmrzelá první řada u ESKIMO CALLBOY
Extáze při legendách z AGNOSTIC FRONT
Velký závěr s BEHEMOTH
Překvapivě skvělá britská fúze art rocku, post-punku, country rocku i kabaretního flow. Jako by se nová tvář PROTOMARTYR potkala s tím nejlepším od MURDER BY DEATH. Lehce teatrální, ale především silně písničkové, dramatické, dynamické a ambiciózní album.
Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
