Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už dlouho mě takhle drsně neusadila banda mladých rybízků, kteří se před nedávnem začali holit. To, co začalo kytarovými onaniemi dvou teenagerů, co rádi honili sóla, se zvrhlo v regulérní kapelu s výborným basákem s hodně osobitou technikou. Současná POLYPHIA v sobě kloubí jazz rock, djent a progresivní metal. Někdy mám pocit, jako bych poslouchal nějakou odlehčenou moderní variantu Marcuse Millera říznutého ANIMALS AS LEADERS.
Oproti začátkům se kluci v roce 2011 se naučili dávat si vzájemně prostor a ne jen bezduše honit struny a předhánět se v technice. Aranže jsou usedlejší, méně splašené a více se hraje pro celek, což formě nesmírně vyhovuje. Změnil se i zvuk, upozadnil se metal a upozadnil se i djent. POLYPHIA našla svoji tvář a bez nadsázky mohu říci, že se na scéně tímto albem zrodila kapela, která se může srovnávat s bandou kolem Tosina Abasiho. Nejde ale o bezduché opisování.
Kluci našli kompromis v hudbě, která je technicky náročná a aranžérsky nesmírně košatá, plná melodií a sól a současně vás neirituje samoúčelnou složitostí. To z mladých, progresivních a technicky nadstandardně vybavených kapel, motajících se v djentové scéně, mohu říci jen o pár subjektech. Tleskám a těším se někdy živě.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.
FOSSILIZATION se poměrně rychle dostali do první OSDM ligy, ale místo toho, aby pomýšleli na pohárové příčky, volí ustálený střed tabulky. Jinými slovy, „Advent Of Wounds“ je samozřejmě velmi dobrá deska, jen jí chybí trochu více odvážné tahy štětcem.
Velmi zajímavá kapela. Po třeskutě deathovém debutu tu máme neméně třeskutého následovníka, ovšem plně v režii vzpomínání na černé skandinávské devadesátky. Znělo to dobře napoprvé a neméně slušné je to i napodruhé. A tak se ptám - co bude příště? Thrash?
Je příjemné se zas a znova přesvědčovat, že melodický black / black/death metal dle receptů nedostižných DISSECTION tu s námi bude navěky. Brazilci OUTLAW patří mezi velmi učenlivé žáky a svou tvorbou uspokojí zejména milovníky divokých poloh THULCANDRA.
Mimořádně fragilní post-black/shoegaze. Je to jako by se Neige (ALCEST) rozhodl založit boční projekt, který by měl za úkol posunout hranice přecitlivělosti až na neúnosnou úroveň. Deska pro ty, kteří trpí úzkostí i když jim náhodou přidají v práci.