Nedávno jsem tu se slzou v oku vzpomínal díru, která na domácí scéně zeje po odchodu GOSPEL OF THE FUTURE. Žádný těžkotonážní buldozer mě od jejich dob nerozjezdil tak, jak to dokázali oni. Snad se však blýská na lepší časy. Koffin z GOSPEL OF THE FUTURE a Peter z INHERITANCE začali spolu tak trochu pokoutně jamovat a netrvalo dlouho a z bokovky se stala kapela a z dua se stalo kvarteto, které pouští do světa dvouskladbovou kazetu. Už z těch dvou skladeb si jsem jistý, že je to přesně to, co tu tak dlouho chybělo.

Chlupaté nekompromisní kytary tu působí jako tank, který nemá brzdu. Jede pomalu, teče z něj olej, ale naprosto nekompromisně ničí vše, co má v cestě. Aranžerská jednoduchost, mohutnost a zaťatost. To je to, co definuje NIKANDERA. Srovnání s GOSPEL OF THE FUTURE se nabízí, NIKANDER je však temnější, blackmetalovější a drásavější. Však je také u mikrofonu ženská. U dvojice skladeb potěší i to, že jedna je česky a sedne to sem naprosto parádně. Přiznávám, že toto je pro mě zatím největší domácí potěšení tohoto léta.