Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsme se dočkali. Nadějní Briti, kteří prozatím do světa chrlili jen singly, EPčka a videoklipy, se konečně rozhoupali k velké desce. Desce, která bere již dříve natočený materiál, něco málo nového přidá a zve k sobě spoustu hostů, jakými jsou například Rou Reynolds z ENTER SHIKARI. Nebudu zastírat, že kapela, která mě při poslechu desky „Outside The Box“ napadá velmi často, se jmenuje LINKIN PARK. Je tu několik zásadních rozdílů, které přinesl čas, vše je více „groovy“ a při každé dobré příležitosti se djentuje. Jistou roli v mém příměru má silnější použití melodických vokálů, které v mnoha polohách jednoduše připomínají Chestera Benningtona. Vlastně to deska ani nijak nezapírá. Spojení nu-metalu a djentu tu navíc funguje a dává tak už trochu vyčerpanému žánru další podněty pro život.
Debut se snaží osvěžit čistá instrumentálka, případně track, který jde mnohem více naproti čistému rapu, než jakýkoliv jiný, ale nezapře to nepříjemný fakt, že se tu poměrně hodně hraje na jistotu. „Outside The Box“ nepřichází s ničím novým. Snaží se jen trochu opatrným způsobem upevnit pozici kapely. První velká deska se tak v mých očích drží zbytečně při zemi a do značné míry jen recykluje. To mi u celkem slibně vypadající nové kapely přijde dost málo.
Skrátka, HACKTIVIST to prekombinovali. Tak dlho pracovali na debutovom albume, až sa nevyhli prešľapovaniu na jednom mieste a zbytočnému prerábaniu starých singloviek, ktorým nové zmeny len uškodili.
EP z roku 2012 ponúkna po všetkých stránkach lepšie skladby, najmä, čo sa týka textov. Aktuálne sa totiž zamerali hlavne na egocentrické vychvaľovanie sa s vážnou tvárou (čo irituje najmä v intre). Jednoducho, konšpiračné teórie znejú z ich úst zaujímavejšie. Najsilnejší je "Outside The Box" vtedy, keď to kapela nehrá na istotu (striktne rapová "Rotten") alebo odhodí vážnu tvár a členovia porozprávajú príbehy z turné v "Buszy".
Poznámka: Porovnanie s LINKIN PARK je asi rovnako presné ako porovnanie s MESHUGGAH. Obe kapely majú podobne naladené gitary, no každému aspoň trochu zbehlému človeku sú na prvé počutie zjavné rozdiely. Melodický spev a využitie rapu v tvrdej hudbe pripomínajú LINKIN PARK skutočne iba po formálnej stránke.
14. června 2016
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
fiLL-kiLL
6 / 10
Jako nenáročná poslechovka k práci nebo do auta to lze použít, ale jinak...Souhlasím, že starší EP bylo určitě lepší. No když už rap djent nu-metal, tak bych spíš doporučil kapelu DVSR.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.
Depresivní a sytý postpunkový stín, který se ti nenápadně přilepí na paty a odmítá zmizet. Vytrvalý, trýznivý neklid zažraný pod kůži. Rozhodně ne hudba útěchy. Ideální soundtrack pro podzim.
Syrovější technický death, plný klišé, ale bez přehnané usedlosti. Přímočařejší přístup a razance albu sluší, jen vokál je po odchodu původního zpěváka jednotvárný. Proti předchozímu albu „Phantazein“ je tak novinka o něco šedivější a méně živelná.
Další agresivní švédská jízda mezi grindcorem a vším, co se mu připlete do cesty. Nekompromisní riffy, které se ale neštítí ani rockové hitovosti, drtivé tempo, hrubost, chaos a atmosféra světa, který se rozpadá přímo před očima.
Nová kapela plná starých známých tváří. Holanďani bloudící po krajině smrti. Pomalý těžký až funebrácký doom metal, ne nepodobný krajanům z OFFICIUM TRISTE. Zatuchlá atmosféra navozuje doby dávno minulé. Ale dobré to je.
Bruce se utopil ve sladkobolné emotivnosti a příliš jemný hudební podklad nesvědčí jeho hlasovému projevu. Výrazný a osobitý hlas známý z THE PINEAPPLE THIEF se rozplývá v rozvláčné mlze. Stále to má atmosféru, ale předchozí deska se mi líbila víc.
Italové natočili své doposud nejmetalovější album s nejmetalovějším zvukem. Fanoušci elektroniky z něj asi vyloženě nadšení nebudou, mně ale sedlo. Ačkoli se kapela pomyslně vrací ve vývoji zpět, výsledkem je deska, která by snad nemusela urazit nikoho.