Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Těsně po miléniu obrátili progresivně metalovou scénu vzhůru nohama. Svým nervózním pulzem a spojením nepravidelných chaotických rubanic a chytlavých melodií inspirovali zástupy jiných kapel. Nyní jsou po mnohaleté pauze zpět. Co jim to sebralo? Nic. Naopak. V pauze se pouze zněkolikanásobil počet fanoušků, kteří až po letech dokázali docenit přínos kapely, která byla v metalcoreu jedinečná. Ve svých začátcích SIKTH předběhli dobu a díky tomu se stali v mnoha ohledech vizionářským kultem. Možná i proto je mnoho posluchačů docenilo až s odstupem. Nyní přichází to, na co jejich věrní čekali od "Download Festivalu" v roce 2014, kde SIKTH zahráli svůj první koncert po sedmileté pauze. Nově zaznamenané skladby.
S „Opacities“ přichází watfordští v době, kdy ovlivnili hodně kapel. Nesnaží se však vyvolat další revoluci. Nový materiál je mnohem méně těkavý, což se dá vlastně považovat za přirozený vývoj. Jestliže deska „The Trees Are Dead And Dried Out Wait For Something Wild“ byla vyloženě matematická a pubertální „nevíme co se sebou“ škubanice v epileptickém rytmu ode zdi ke zdi, pak na „Death Of A Dead Day“ hoši vyprecizovali a usadili svůj styl, k němuž přidali emotivních a melodických prvků. Novinka jen pokračuje v nastoleném trendu, jenž je však v porovnání s mnoha „opisujícími“ kapelami předkládán v nejvyšší možné kvalitě. Na talentu kapely míchat melodické pasáže a technické nálety se těch pár let nečinnosti nepodepsalo a přes vysoce položené vokály, které se tu a tam objeví, nemám pocit, že žvýkám cukrovou vatu. Progresivní Britové jsou nadále bláznivým tancem v pestrých maskách, který nebere ohled na žánrové šuplíky, a i přes zjevnou heterogenitu drží pohromadě. Stále si zachovávají rozpoznatelný rukopis, technickou úroveň i chytlavost, což mi stačí k tomu, abych už teď nedočkavě přešlapoval v naději plnohodnotného alba nebo alespoň koncertu v našich krajích.
Opacities (EP) (2015) Death Of A Dead Day (2006) Peep Show (singl) (2003) Scent Of The Obscene (singl) (2003) The Trees Are Dead And Dried Out Wait For Something Wild (2003) How May I Help You? (EP) (2002) Let The Transmitting Begin (EP) (2002) Hold My Finger (demo) (2001) Sikth (demo) (2000)
Comeback roku? Každopádně jeden z nejemotivnějších. LVMEN se vrací se známou bouřlivou intenzitou a tlakem. Vláčilovské samply jsou působivější než kdy dřív, energie nezaměnitelně usměrněná. Nejde o žádný dovětek, ale další klenot jejich tvorby.
Vokál Emmy Näslund mi místy hodně příjemně evokuje BJÖRK. A v kombinaci s hutným stonermetalovým spodkem je to sakra výživné. K tomu trošku té progrese a hravosti a máme tu EP, které skvěle navazuje na výborné album "Myriad".
Noví ALESTORM se moc nepovedli, již podruhé za sebou. Melodická invence dochází, případně ji ředí GLORYHAMMER, a tak osmá řadovka nabízí jen 2 solidní skladby ("The Storm" vede!) a tradiční megaopus, co nepotěší ani okatou morriconeovskou citací. Ach jo.
30 let kapely LVMEN slaví novým albem. Lehce pozměněná sestava nemění nic na rukopisu kapely. Opět: Je to tam! Jako vždy temná sytá apokalypsa nově s několika paprsky naděje.
Američané jedou barevnou sérii (obalů alb), své třetí album obarvili na červeno a možná se snaží energii a vášeň této barvy přenést i do svého díla. Daří se to ale tak napůl, jako by jejich blackem načichlý heavy metal často ztrácel šťávu.
Tak tohle dílo jsem nepochopil, nebo lépe řečeno nedokázal vstřebat. Pro mě nuda a zmar. Už delší dobu je jasné, že Steven si hudbu prostě dělá hlavně pro sebe, my posluchači holt máme někdy smůlu.
Nenápadní matadoři nové vlny nové vlny britského HM si jsou s dalším albem pro V jako vítězství. Zatím nezaváhali ani jednou a novinka je opět vkusná, načechraná, konejšivě melodická a zpěvná. Určitě ne jejich vrchol, ale na vavříny to stačí!