JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto album je již teď jednoznačné pro můj TOP 10 pro rok 2015. Zhudebněná epika. Skvělá práce se zvukem. Kapela, která betonovala základy post-rocku, se naštěstí po svém nedávném návratu nenechala strhnout současnou tváří subžánru, ale jde na to svojí cestou.
Dobrý příklad je to, jak se na tomto albu pracuje s gradací. Většina ostatních postupně buduje atmosféru téměř z ničeho. Začátek „Asunder, Sweet And Other Distress“ je však mocný, monumentální a atmosféra tu je hned. Nemusí se budovat. Najednou vám ušima prolétne éterický uragán. Už jsem to za těch pár měsíců slyšel nesčetněkrát a neomrzí se to. Je to prostě síla. Charakter zvuku je takový, že si připadáte, jak v chrámu dávno zapomenutého božstva někde vysoko v bhútánském Himaláji.
Teprve později se album rozmělňuje a přichází dronové plochy se spoustou podivných zvuků. V tom jde kapela dál, než kdykoliv jindy, a dá se říci, že nová deska je víc „noisy“, než jakýkoliv její předchůdce. Prostřední část je tvořena vlastně jen drone ambientní mlhou, ze které se postupně začínají vynořovat kontury monumentálního epického závěru. Toto není hudební album. To je zvukomalba. Příběh vyprávěný beze slov. Díky GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR stále objevuji nové a nové pohledy na kytarovou hudbu doslova nabitou dějem.
9 / 10
G_d’s Pee AT STATE’S END! (2021)
Luciferian Towers (2017)
Asunder, Sweet And Other Distress (2015)
Allelujah! Dont Bend! Ascend! (2012)
Yanqui U.X.O. (2002)
Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven (2000)
F♯A♯ (Infinity) (1997)
All Lights Fucked On The Hairy Amp Drooling (only 33 copies) (1994)
-bez slovního hodnocení-
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





