Jakoby se BRING ME THE HORIZON změnili od poslední desky v LINKIN PARK II. Je to dobře? Ten stylový veletoč je asi v pořádku. Tato kapela "měkne" již nějakou dobu a současnou desku vnímám jen jako lehce akcelerované pokračování již vytyčeným směrem do rockového mainstreamu, který byl patrný i na desce minulé. Krom toho, že „That´s The Spirit“ je o mnoho měkčí a melodičtější, je také i trochu plytký a netrvanlivý. Melodie a zvuky, které už od prvního poslechu útočí svojí vlezlostí na první signální, mě začínají už po dvou týdnech štvát.

Ani sebelepší produkce a zvukové inženýrství nezakryje fakt, že tu mám před sebou desku, která je prostě jalová a zřejmě se k ní už nebudu vracet. Je dokonce jalovější, než třeba taková „Meteora“ od výše zmíněných králů nu-metalu. A to musím konstatovat, že jsem po minulém Brutal Assaultu dával kapele ještě šanci, neboť živě byla jednoduše parádní.

Abych ale nebyl úplně nespravedlivý, tak po formální stránce sheffieldský lamač dívčích srdcí Oliver Sykes odvádí o něco lepší pěvecké výkony, než minule. Žádný opravdu velký pan zpěvák z něho ovšem nebude, ale ono to není zapotřebí za situace, kdy mu konkurenci dělají jen další kluci z "Boy bandů" z titulek Brava.

Mnoho komentářů hovoří o této desce jako o přešlapu. Já si však nemyslím, že jde o nějaký experiment a na další desce se BMTH vrátí našlapanější a tvrdší. Je až příliš zřejmě, že se kluci chtějí stát velkou rockovou kapelou za jakoukoliv cenu. Touto cestou to však dle mého nepůjde. Nové album je papundeklově působící průšvih. Tři silnější singlové skladby a ve zbytku umělá vata.