SHEEVA YOGA - Vokuhila Violence
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Toto je nejzábavnější sedmipalec roku 2025 v této i jakékoliv jiné galaxii. Pouštím kdykoliv je mi smutno.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten večer jsem řešil dilema. Koncert WARCRY na Sedmičce nebo NYOS a ČERVEN v plzeňském Divadle pod Lampou. Co zvítězilo, vidíte z reportu. Něco málo před devátou vcházím do téměř ještě prázdného klubu a o nějakou půlhodinu později slyším první hrábnutí do strun.
To obstarává instrumentální duo ČERVEN. Kluky, kteří mastí instrumentální math-rock jsem viděl na letošním Fluff festu. Oproti festivalovému setu se ihned jede na plný plyn, je skvělý zvuk a koncert mě baví o mnoho víc. Nápaditá hudba nemá sice tak nápadité melodie jako dřívější kapela bubeníka Pavla Rysky SYNERGY, ale i tak je cítit talent dávat dokupy zajímavé rytmy a tuny kytarových vyhrávek. Stejně jako na Fluffu musím napsat, že tato dvojka se mi zdá stále neúplná. Působí to, jakoby na koncert basák a zpěvák prostě nedorazili.


INHERITANCE je prešovko-brněnské trio kombinující epický post-rock, klasiku a spoustu dalších žánrů, a já jsem měl tu čest je vidět opět na jednom letním festivalu. Tím byl letošní monument COLOURS OF OSTRAVA. Tam se jejich intimně působící hudba trochu ztrácela na velké scéně, což byl důvod, proč jsem se na ně v mnohem komornější atmosféře plzeňské Lampy těšil asi nejvíce. Osud tomu chtěl, že jsem si vyposlechl zvukovou zkoušku a následně dělal jako snad jediný střízlivý v klubu saniťáka kamarádce, která zakrvácela podlahu v klubu poté, co omdlela a ošklivě si natrhla čelo. Takže si INHERITANCE budu muset odchytit jindy.



NYOS jsou britskofinské duo, které diriguje kytarista Tom Brooke. Toho jsem v témže klubu viděl před nějakými třemi roky s jeho někdejší kapelou KHUDA. Scénu okopuje hradba snad pěti aparátů a už na vstupu jsem byl upozorněn, že to bude chtít ucpávky. Inu, to mě moc nevyděsí, mám za sebou po letošním Brutal Assaultu i SUNNO))) z nulté řady. Tom Brooke si na vystoupení bere rudé boty a to je vlastně na jejich koncertu asi to nejzajímavější. Krom toho, že je to ukrutně nahlas. Ty boty vypadají přesně jako škrpály, co nosí proslulá čarodějka Gita Oggová ze Zeměplochy. A hudba? Nahlas. Brooke na sebe vrství jednotlivé motivy, ale oproti KHUDĚ to je bez nějakého většího nápadu. Jde hlavně o to udělat bengál. Pár houpavých pasáží, nějaký cinkavý post rock, jedna skladba koketuje hodně s noisem. Vlastně jsem si to moc neužil. Není čeho se chytit s čím se identifikovat. NYOS jdou mimo mě, i když jejich aktuální EP se jmenuje „Vltava“, což je u finsko- britské kapely přeci jen trochu netradiční.


Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Toto je nejzábavnější sedmipalec roku 2025 v této i jakékoliv jiné galaxii. Pouštím kdykoliv je mi smutno.
Jorgos Lanthimos a Jerskin Fendrix jsou sehrané tvůrčí duo a hudba k filmu Bugonia je stejně znepokojivá jako samotný snímek, místy dokonce děj doslova tlačí vstříc neodvratné záhubě. Pro milovníky jejich tvorby naprostá povinnost!
Původně jsem chtěl nové MASTER´S HAMMER, jakkoliv jsou nakonec chytlaví, zpochybnit s tím, že by bývalo lepší vydat je jako AIRBRUSHER. Jenže pak jsem si AIRBRUSHER pustil znovu a... počkat? Takže nakonec podepisuji bez ohledu na to, až jak František.
Rottingchristos šéfopulos albumos čerstvos! Opäť nezávislý počin, voľne k šíreniu. Hutná polhodinka neprináša nič nové, spočiatku sa recykluje, neskôr prídu rytmy a nálady, vďaka ktorým to neznie len ako odpad z RCH. Príjemná vec k zimnému slnovratu!
Kdysi velká devíza kapely začíná být jejich největší slabinou a to, co bylo dříve jako zjevení z jiného světa - nejrychlejší chrlič slov ever - dnes kazí jinak dobrý dojem. Někdy je toho předvádění se prostě moc.
Jsem teprve na začátku a zatím velká spokojenost, i když to může působit jen jako variace na původní téma. Atmosféra skvělá, plus cením odvahu tvůrců – už po prvním díle víte že neblafují a dokáží překvapovat.
Evidentně rozděluje posluchače na ty, jež tvorbu znají a očekávali něco jiného, a na ty, kteří jejich kouzlo objevují až v poslední době a u kterých album slaví úspěch. Osobně se řadím k nováčkům, kteří si mohou jejich tvorbu užít bez předsudků.





