KREATOR - Krushers Of The World
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten večer jsem řešil dilema. Koncert WARCRY na Sedmičce nebo NYOS a ČERVEN v plzeňském Divadle pod Lampou. Co zvítězilo, vidíte z reportu. Něco málo před devátou vcházím do téměř ještě prázdného klubu a o nějakou půlhodinu později slyším první hrábnutí do strun.
To obstarává instrumentální duo ČERVEN. Kluky, kteří mastí instrumentální math-rock jsem viděl na letošním Fluff festu. Oproti festivalovému setu se ihned jede na plný plyn, je skvělý zvuk a koncert mě baví o mnoho víc. Nápaditá hudba nemá sice tak nápadité melodie jako dřívější kapela bubeníka Pavla Rysky SYNERGY, ale i tak je cítit talent dávat dokupy zajímavé rytmy a tuny kytarových vyhrávek. Stejně jako na Fluffu musím napsat, že tato dvojka se mi zdá stále neúplná. Působí to, jakoby na koncert basák a zpěvák prostě nedorazili.


INHERITANCE je prešovko-brněnské trio kombinující epický post-rock, klasiku a spoustu dalších žánrů, a já jsem měl tu čest je vidět opět na jednom letním festivalu. Tím byl letošní monument COLOURS OF OSTRAVA. Tam se jejich intimně působící hudba trochu ztrácela na velké scéně, což byl důvod, proč jsem se na ně v mnohem komornější atmosféře plzeňské Lampy těšil asi nejvíce. Osud tomu chtěl, že jsem si vyposlechl zvukovou zkoušku a následně dělal jako snad jediný střízlivý v klubu saniťáka kamarádce, která zakrvácela podlahu v klubu poté, co omdlela a ošklivě si natrhla čelo. Takže si INHERITANCE budu muset odchytit jindy.



NYOS jsou britskofinské duo, které diriguje kytarista Tom Brooke. Toho jsem v témže klubu viděl před nějakými třemi roky s jeho někdejší kapelou KHUDA. Scénu okopuje hradba snad pěti aparátů a už na vstupu jsem byl upozorněn, že to bude chtít ucpávky. Inu, to mě moc nevyděsí, mám za sebou po letošním Brutal Assaultu i SUNNO))) z nulté řady. Tom Brooke si na vystoupení bere rudé boty a to je vlastně na jejich koncertu asi to nejzajímavější. Krom toho, že je to ukrutně nahlas. Ty boty vypadají přesně jako škrpály, co nosí proslulá čarodějka Gita Oggová ze Zeměplochy. A hudba? Nahlas. Brooke na sebe vrství jednotlivé motivy, ale oproti KHUDĚ to je bez nějakého většího nápadu. Jde hlavně o to udělat bengál. Pár houpavých pasáží, nějaký cinkavý post rock, jedna skladba koketuje hodně s noisem. Vlastně jsem si to moc neužil. Není čeho se chytit s čím se identifikovat. NYOS jdou mimo mě, i když jejich aktuální EP se jmenuje „Vltava“, což je u finsko- britské kapely přeci jen trochu netradiční.


Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.
Že hrají SOEN v podstatě stále totéž, je fakt. Přesto se jejich nahrávky vždycky zajímavě melodicky rozvinuly a dalšími poslechy tak nějak dozrály. Novinka se ale po prvních pár posleších tváří hodně vyčerpaně. Doufejme, že nakonec přece jen vykvete.
Australané nijak nepolevují v tempu chrlení desek. A přestože je to stále o tom samém energickém death metalu, díky dostatečné technické preciznosti a živelnosti se opět jedná o slušné album. Jen mi po poslechu nezůstává v paměti žádný výrazný moment.
První album polské prog skupiny bylo djentově surové a odkazovalo občas i na klasiky TOOL. Nová deska je mnohem epičtější, uvolněnější a melodičtější. Materiál, který na posluchače klade větší nároky a potřebuje čas, ale rozhodně to není čas ztracený.
Výživná pirátská jednohubka, jež vás potěší, jako kdybyste se ztratili na Ostrově pokladů a v nouzi objevili rozcestník, sestavený z kostí posledního nešťastného pobočníka kapitána Flinta. I na "nechtěném" materiálu se BLAZON STONE orientují velmi dobře.
Debut Finů byl příjemnou porcí melodického metalu, na druhém album už to ovšem poněkud skřípe. A ze všeho nejvíc by se kapele zcela jistě hodilo, kdyby se dokázala razantně vymanit z onoho začarovného kruhu sterilního a unylého "female fronted" modelu.
Další porce retra od Islanďanů THE VINTAGE CARAVAN je na první poslech méně výrazná než bravurní minulé album "Monuments", přesto skupina opět prokazuje cit pro energický hard rock se silnou melodikou, psychedelickým rozostřením a potřebným nadhledem.





