Uplynuly čtyři roky od vydání znamenitého zápisu „Blood Of The Saints“, dva roky od vydání jeho následovníka a velmi slušné nahrávky v jednom „Preachers Of The Night“ a POWERWOLF znovu vydávají studiové album. Ale něco je špatně. Něco je zatraceně špatně, protože obvyklý dojem z dobře odvedené práce saarbrückenské pětice se jaksi nedostavuje. Ať mu člověk pošle v ústrety kolik chce poslechů, ať mu znovu a znovu dává šanci, ne a ne se objevit. A v takovou chvíli už je také jasné proč.

Inu, protože hvězda POWERWOLF stále stoupá nezadržitelně vzhůru, o čemž jsem psal už v recenzi na zmíněné minulé album, a to většinou není dobrý rádce a producent. O tom jsem ostatně psal minule také, ale až teď padly moje obavy na úrodnou půdu. Ve snaze ještě více urychlit svůj útok na čelní pozice světového heavy metalu urychlili zjevně POWERWOLF i studiovou přípravu a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. „Blessed & Possessed“ je albem, které v konkurenci celé diskografie kapely neobstojí ani náhodou, neboť prostě a jednoduše nepřináší zhola nic nového a k tomu je jen prachsprostým výprodejem tradičních poznávacích znamení tvorby bratrů Greywolfových a spol. s opravdu jen minimální (jestli vlastně o ní vůbec lze hovořit) invencí.

Jestliže jste totiž v minulosti mohli mít občas pocit, že jste tu či onu skladbu už dříve v podání POWERWOLF slyšeli, protentokráte se ho prakticky nezbavíte. A co víc, ani s narůstajícími počty poslechů se většinou nedostaví žádné rozlišovací detaily, které by nám na tohle „opakování“ (které je ostatně znamením produkce mnoha předních kapel a neznamená automaticky hned něco špatného) umožnily nahlížet v jiném světle, pročež aktuální jedenáctka nových skladeb vyznívá opravdu hluše a nanicovatě. A to samozřejmě ani nemluvím o další nepřeberné porci „Hallelují“, která se už rovněž poměrně zajídá.

Skladeb, které lze bez uzardění vyslechnout a označit za alespoň trochu obstojné, je proto na albu poskrovnu, respektive jsou celkem čtyři. „Armata Strigoi“, „Sacramental Sister“, „All You Can Bleed“ a závěrečný epos „Let There Be Night“. Tam všude máte pocit, že posloucháte ty staré dobré POWERWOLF, kterým jde o heavymetalovou kvalitu a nikoliv jen tuctovou kvantitu. Naproti tomu však v silné přesile stojí celý zbytek alba na čele s nedomrlou titulní věcí a vrcholem bohapustého opisování sebe sama ve „We Are The Wild“, hudebně i textově bezostyšně opráskávající „Sacred & Wild“ z minulé desky.

A to jsou zkrátka počty jasné a neúprosné. V jejich světle je pak jasné, že pokud si kapela bude chtít minimálně udržet dobytá území a počty svých příznivců pokud možno ještě navýšit, bude pro to muset udělat víc, než jen tenhle drzý pokus o opití posluchače pověstným rohlíkem, protože nic jiného „Blessed & Possessed“ (i s přidaným a jinak moc pěkně pojatým CD coververzí „Metallum Nostrum“) prostě není. Halelujá a bohužel.