„Heavy metal žije.“

„Heavy metal nezemřel.“

„Heavy metal je s námi.“

Věru úsměvná to hesla, chtělo by se říci, v případě novinky amerických nestorů tohoto skomírajícího žánru ARMORED SAINT však nabírají reálné kontury. Šestá řadovka „Win Hands Down“ totiž velmi důrazně promluvila do žánrové kroniky a v celé své nahotě ukázala, jak zdánlivě ošuntělými zbraněmi sejmout pár divokých hus(listů).

Přiznám se, ARMORED SAINT nikdy nepatřili do mého zorného pole. Výjimkou budiž oslavovaná nahrávka „Symbol Of Salvation“, která i díky zdejším sobotním retrodýchánkům mé pozornosti nestihla uniknout a považuji ji za velice zdařilou. Zásadní informaci, že se po vyhazovu a nedůstojném nakládání s frontmanem ANTHRAX Johnem Bushem rozhodl sám principál oprášit dávno zašlou slávu bývalých heavymetalových hvězd, jsem úspěšně minul a proto mi i předchozí návratová deska „La Raza“ proklouzla mezi prsty.

O to je větším a milejším překvapením je setkání s „Win Hands Down“. Album kapelu nacházející se v nejlepších letech ukazuje jako ryze současnou, narvanou elánem, svěžími nápady a pořádnou zásobou nakažlivých melodií. Ty bývají v posledních letech nedostatkovým zbožím, přestože v hodnocení heavymetalové desky zaujímají zásadní roli.

ARMORED SAINT od úvodního hvizdu nedávají prostor k výdechu, pumpují to do vás s mladickou vervou a odhodláním. Jedna hymna střídá druhou, všudypřítomná a za ta léta nashromážděná energie je zde víc než patrná. I ten největší skeptik musí nad tímto počínání uznat, že se tady nehraje na nějaké plnění norem, a že si zkrátka páni v letech dali záležet, aby jejich šestý počin měl být zač oceněn. Též produkce, vhodně zvolený kompromis mezi čitelností a přirozenou nabroušeností, tomuto pocitu napomáhá.

Hvězdná sestava se pod taktovkou Joeyho Very od minulé desky definitivně semknula, dala se do dobré nálady a přichystala padesát minut kvalitní metalové zábavy, která je prosta zaprděných melodií, křečovitých sól či jakékoliv formy senility. Album pochopitelně táhne především bravurní výkon Johna Bushe, pějícího s obrovskou fazónou a vrozenou lehkostí. Snad by se dalo říci, že se jedná o jeho životní výkon, ale to by příznivci ANTHRAX neradi slyšeli, že? Na druhou stranu, pokud vám až doteď unikal smysl valících se salv superlativů na hrdlo slavíkovo, proč to nepřehodnotit právě na tomto místě?

Devět vzácně vyrovnaných skladeb přetéká pozitivní atmosférou, vládne šlapavou rytmikou, mrazí chytrou prací pánů šestistrunníků a dojímá úchvatným hlasovým fondem Johna Bushe. Heavy metal jako řemen a jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku. To je „Win Hands Down“ od ARMORED SAINT.