Když se v roce 2003 objevili v pelotonu agilní brněnské stáje Redblack mladí (a neklidní) ANIMÉ, bylo celkem logické, že je žánrová publicitiska napasovala do tehdy velmi progresivně se rozvíjející škatulky doom rocku, kam spadala celá řada původně čistě metalových moravských těles. Viděno z perspektivy "tak jde čas" samozřejmě Kučerovského band splýval spíše s jinou dobovou vlnou - oživeným zájmem o kytarovky a poměrně silnou skupinou sympatizantů, kteří se úspěšně etablovali i na domácí scéně (ne náhodou ANIMÉ koncertovali např. s tábority SUNSHINE).

K celosvětovému trendu náladových indie kytarovek stále silněji inklinovaly i další (výborné) desky, které nijak nepopřely emotivní kořeny hudby ANIMÉ a jejich zájem o co nejčistší a nejautentičtější sound blízký živému projevu kapely. "Dead Trams" znamenají návrat po pěti letech, které Jiří Kučerovský trávil jako doprovodný kytarista "vy-víte-koho" a žánr kytarovek pobytem na výsluní alternativních a částečně i manistreamových médií.

Z tohoto pohledu je vlastně dobře, že se Kučerovský vrací se svou nejintrovertnější deskou. Jak už před lety naznačil v rozhovoru s Dalasem - jde mu o pročištěnější kytarový rukopis a syrovější zvuk. K téhle metě mají "Dead Trams" v diskografii nejblíže, Působí rozhodně nejúspornějším a místy i nejméně přístupným dojmem. Je to deska ponořená do světa bludných nočních spojů, bloumání v dohasínajících ulicích města a přehrabování se v ozvěnách dne. Kučerovský nechává své riffy mátožně třepotat za sklem jako můry, místy horečnatě vynořovat z temnot jako echa zkreslená tmou a dálkou. Proti nim ale stojí neuroticky tepající rytmika, tradičně zjitřený Jirkův vokál i láska ke zvukomalbě.

Pokud si odmyslíme některé akustické předěly (autisticky zacyklený "Radosta", psychotropní zaříkávání "Psylocibe T3", dárek pro tramvajové mykology a psychedeliky), které dotvářejí fantaskní atmosféru paralelního světa noci, pak na "Dead Trams" nalezneme hned několik položek inklinujících spíše k experimentální kytarové alchymii než k vyhraněnému písničkářství. Sem spadá třeba horečnatě tepající titulní song, malátná a post-rockově repetivní skladba"Lomo" nebo do zadumaně psychedelických retro aranží zahalená "Statues". Nemohu říct, že by mi právě tahle mimoběžná cesta přišla jako ta nejlepší, po které kdy ANIMÉ kráčeli. I když tu jasně cítím záměrné podřízení kompozic atmosféře alba, nepatrně se mi z nich vytrácí osobitá (a někdy možná až přepálená) naléhavost starých desek.

Naštěstí i "Dead Trams" obsahuje skladby, které uspokojí nerudného starce, který za jízdy trousí rozlobená slova do své igelitky. Eklipticky posmutnělá hymna "Red Sun" je první (vlastně druhá) na ráně a její magie je okamžitá, navíc sousedí s roztomilou skladbou "Trains", která docela věrohodně odkazuje k americkému indie trendu návratů k folkové / countryové tradici, jež si s rytmem pražců rozumí nejlépe. Sympatickou připomínkou sousedství světa ANIMÉ a metalu je "Human Torch", kterou na albu najdete hned ve dvou verzích - denní a noční (roztomilá narážka na MP, děkujeme). Osobně preferuji verzi Day, která štkající melodickou kytarou připomene báječné anathemovské časy "Alternative 4" a "Judgement". A nejlepší nakonec. Pro mne jednoznačně malý akustický klenot o ranním (potažmo životním) odcizení a zvětrání intenzivního vztahu "Chemicals". Okouzlující, zpěvný a chytrý kousek, který pro mě vystihuje to nejlepší z ANIMÉv necelých čtyřech minutách.

"Dead Trams" je na jednu stranu bez debat nejzralejší Kučerovského deska, která dává ANIMÉ ještě osobitější / osobnější obrysy. Na druhou stranu už mi tu trochu chybí (jistě naivní) okouzlení starách desek. Je celkem v módě končit povzdechnutím, že kdyby česká rádia hrála místo "vy-víte-koho" ANIMÉ, byl by to ráj na zemi... viděnou bez růžových brýlí - pro hlavní proud budou ANIMÉ vždy příliš okrajoví a na alternativních vlnách se zase budou potýkat s tím, že zahraniční konkurence je početná a vražedně silná. Nezbývá tudíž než Jirkovi a spol. přát, aby se jim v těch jejich malých nočních tramvajích pohodlně jezdilo pološerem české scény.