Melodický metal s nějakou tou ženštinou v čele v podobě, ve které se v novém tisíciletí ustálil, již pár let stagnuje a nevypadá to, že by se něco mělo změnit. Mluvíme-li tedy o stylu, který rozjeli a do širšího povědomí vynesli především NIGHTWISH a jim podobná uskupení. Jenže právě jmenovaní nevědí kudy kam a jejich poslední album, „Endless Forms Most Beautiful“, bylo vysloveně jen do počtu. WITHIN TEMPTATION se zřejmě v diktátu Sharoniných mateřských pudů rozpouštějí v cukru. Rozptýlení a zajímavou alternativu přinesli AMARANTHE, ale ti poměrně záhy ztratili dech a loňská deska byla bída s nouzí.

A právě AMARANTHE italský kvintet TEMPERANCE připomíná nejvíce. Z prvotiny byla cítit až nezdravá inspirace švédskou partou, ale naštěstí pro aktuální desku si to již v hlavě trochu srovnali a svou hudbu, byť vyšperkovanou o všemožné elektronické efekty, postavili na pevných rockových základech a kytarových riffech. Chytavé melodie dodávají skladbám dostatečné charisma a chvílemi vyvolávají pocit, že máme co do činění spíš s elektro-NIGHTWISH. Celkově se pak drží někde mezi. Originální tihle Italové zrovna nejsou, ale zase si z obou přístupů dokázali vzít to lepší. 

TEMPERANCE jsou hudebně nenáročná chiméra výše zmíněných kapel s kupodivu slušnými hlasivkami a povedenými písněmi. Na pár poslechů zaujmou, byť si nejsem úplně jist, jestli si zrovna na tuhle kapelu za pár let vzpomenu; spíš ne. Časem asi vystřízlivím, možná už po zveřejnění recenze, až mi místní smetánka vytmaví, co jsem to zas objevil za blbinu. Do té doby si ještě pár poslechů dám. Venku začalo jaro, hormony se po zimní letargii začínají bouřit, otravní nadržení kosi nenechají člověka vyspat a ženy konečně odhodily kožichy. Je to taková ideální doba na trochu kýčovitého italského metalu.