Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fakt, že „Rebel Against Me“ je teprve druhou dlouhohrající řadovou nahrávkou CRUADALACH, kteří svou existenci datují od roku 2008, svědčí o tom, že kapela určitě nechce nic nechat náhodě a do nahrávání se pouští až v okamžiku, kdy si je svým materiálem opravdu jistá. A přesně podle toho také nové album naší folkmetalové stálice zní. Je, pravda, albem poměrně nenápadným, jehož kvality vyplouvají na povrch poměrně dost dlouho (takže je docela dost dobře možné, že se jich ani mnozí nedočkají), nicméně já jsem vydržel, a tak mohu konstatovat, že na to, že se CRUADALACH vymezují především zmíněným folkmetalovým chlívečkem, se jim na jejich druhé velké nahrávce podařilo především zapůsobit až nečekaně civilně.
Většina songů jakoby ani nechtěla zdůrazňovat, že tady jde i o nějaké středověké či „lidové“ vyznění, a důraz klade spíše jen na funkci metalové skladby jako takové, což hlasitě podporuje i kompletní textová položka alba. Mezi jedenácti jeho položkami tak není žádný zásadní hit (i když taková „Shiva World Dance Party“ k němu má opravdu blízko), ale o to více vynikne jejich poměrně pevná konstrukce, v níž se téměř vždy najde místo pro pořádný kus kovu a s ním i pěkný melodický motiv. Melodicky spolehlivý je navíc i zpěvák Radalf a tak mám za to, že přes svou výše konstatovanou nenápadnost skrývá „Rebel Against Me“ spousty zajímavých folkmetalových okamžiků, které by neměly mnohé naslouchající nechat klidnými. Life-Worshipping Bastards!
1. Revolt Without a Name
2. Shiva World Dance Party
3. Stuff That Matters
4. Earth Café
5. Rebel Against Me
6. Wolves at the Gates
7. Life-Worshipping Bastards
8. Satyros
9. Karma to Burn
10. The Astralnaut
11. Ziemie Niczyje
Diskografie
Rebel Against Me (2015) Lead - Not Follow (2011) AGNI - Unveil Whats Burning Inside (EP) (2011) V rytmu stare krve (promo) (2010)
Holanďané se vzdalují svým thrashovým kořenům a i díky syntetickým vrstvám se dostávají až kamsi k pompéznímu symfo black metalu. Živelný thrash přístup zůstal, ale je do značné míry překrytý komplexnější metalovou variabilitou a klasickou progresivitou.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
Pozor, je tu dominantní deathmetalová deska. ESCARNIUM vycházejí z temného OSDM (klasická baseline IMMO / INCA), sypou jako FOSSILIZATION, mají IQ jako CRUCIAMENTUM a atmosféru jako DEAD CONGREGATION. Třešničkou jsou disso vsuvky. Koukejte si to pustit.
Tak s tímhle si už vážně nevím rady, to nejsou THE MARS VOLTA, které bych chtěl poslouchat. Chybí tomu temperament, o energii ani nemluvě, nemá to hlavu ani patu a často je to jen takové kníkání doplněné náhodnými zvuky. Fuj.
Bolestínský post-DSBM z pokojíčků rozechvělých členů Gen Z. Tentokrát made in Nuclear Blast. Poslouchá se to celkem dobře, ale chce to se pochlapit, přestat brečet a nasadit sacharidovou dietu. Pak by GHOST BATH mohli sekundovat kapelám typu DEAFHEAVEN.
Dobré díky silné thrashové složce, skladby důrazně řežou a spolu s melodickými refrény je to sice tendenční, ale příjemná metalcore porce. Navíc pestré, supr sólo v "God Complex", jen ty "symfonické" sbory v "Immortal Desire" si Skotové mohli odpustit.
Těžce tradiční doomová truchlohra, která zní až neuvěřitelně autenticky ve smyslu žánrové atmosféry. Jsou zde veškerá stylová klišé včetně klavíru a smyčců, takže by se dalo mluvit o historické zkamenělině, přesto to na mě funguje až nečekaně hodně.