HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsem rád, že jsem recenzi na toto EP nenapsal v prvních týdnech, kdy se mi dostalo do rukou, protože vztah k „Flies To Flame“ ve mně dlouhou dobu uzrával. Od prvních chvil, kdy jsem na EP neshledával téměř nic nového, až do teď, kdy je pro mě tento materiál jednou z nejoblíbenějších relaxačních kytarovek z poslední doby. ROSETTA samozřejmě nepřichází s ničím novým. Rytmické repetice, ve kterých si kytary étericky pohrávají s dynamikou, jsou esencí, se kterou ROSETTA čaruje od svého prvopočátku. Já dodávám jen to, že to dělá víc než dobře, a stěží hledám jinou kapelu, která by za použití jen jedné kytary dosáhla podobného vyznění a feelingu.
Plíživé plochy na „Flies To Flame“ působí až hypnoticky kolébavě, vokál tvoří jen ojedinělý, lehce přízračný vjem na pozadí, který přichází v těch nejvyhrocenějších erupcích. Někdo by mohl namítnout, že oproti dřívější tvorbě je toto EP nudnější, což je způsobeno tím, že střední část je složena z těch nejklidnějších, lehce rozmlžených ploch, a jediná emočně vypjatější je až poslední čtvrtina půlhodinové kolekce. Já to z počátku vnímal velmi podobně. Až později jsem si zamiloval nenápadné kouzlo prostředních sladeb „Seven Years With Nothing To Show“ a „Les mots et les choses“. Je to jako byste v Himalájích dlouho pozorovali nenápadnou, ale klidnou monumentální krásu zasněžených štítů kolem vás.
7,5 / 10
Flies to Flame (EP) (2014)
The Anaesthete (2013)
Split s JUNIUS (2011)
A Determinism Of Morality (2010)
Split s YEAR OF NO LIGHT a EAST OF THE WALL (2009)
Project Mercury (split s BALBOA) (2007)
The Cleansing Undertones of Wake/Lift (2007)
Wake/Lift (2007)
The Galilean Satellites (2005)
-bez slovního hodnocení-
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.