UNALIGNED - A Form Beyond
Na label Transcending Obscurity je spolehnutí, debut téhle americké skupiny je po všech stránkách dotažené dílo usazené v techničtější deathové poloze. Sice tradiční a nijak objevné postupy, ale šlape to na výbornou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Banda mladých taliánských bouřliváků v těchto dnech objíždí Evropu po boku slovutných PROTEST THE HERO a musím konstatovat, že ruka, která losovala support pro toto turné, byla v případě DESTORGE více než šťastná. Je toho mnoho, co mi na mladících z Milána připomíná počátky Kanaďanů zhruba před deseti lety, ať už je to podobný poměr žánrů, který tvoří základ jejich hudby, nebo tolik typická ztřeštěnost a hravost. Když jsem někdy na počátku roku 2011 zaregistroval druhou desku DESTRAGE a hlavně pak výtečný klip ke skladbě „“, téměř ihned mě napadlo, že takhle by vypadali HENTAI CORPORATION, kdyby nezamrzli v sedmdesátkách.
Nové album je velmi pestrou směsicí všeho možného, společným jmenovatelem je pak nadhled a hudební svěžest, což v případě DESTRAGE bohatě stačí k tomu, aby vše drželo pohromadě. V čitateli najdete téměř vše od jednoduše krouhaných rubanic přes vyhrávky, které jakoby vypadly z prstů Davida Tisa z EPHEL DUATH v období „Painters Palette“, až po řádně pomuchlané útržky z melodického death metalu.
Pokud je pro tyto ulítlé pizzožrouty na aktuální fošně něco charakteriského, pak je to pohyb. Rytmika se neustále mění, vokály padají z fistulových výšek do prasečích ryků jen proto, aby skončily expresionistickým jekotem. Je tu všechno. Vlastně i ty sedmdesátky tolik typické pro již zmiňované HENTAI CORPORATION. Pokud byste měli pocit, že vokalista zvládá těch poloh nějak příliš mnoho, tak kytaristé tu předvádí ještě zběsilejší výstřelky. Math rockové pidlikání, starý dobrý řízný rock’n’roll i heroická metalová sóla. Jedna z mála „cool“ mladých kapel, která opravdu stojí za pozornost. Poctivá porce dobře zahrané zábavy.
8 / 10
SO MUCH. too much. (2022)
The Chosen One (2019)
A Means to No End (2016)
Are You Kidding Me? No. (2014)
The King Is Fat'n'Old (2010)
Urban Being (2007)
-bez slovního hodnocení-
Na label Transcending Obscurity je spolehnutí, debut téhle americké skupiny je po všech stránkách dotažené dílo usazené v techničtější deathové poloze. Sice tradiční a nijak objevné postupy, ale šlape to na výbornou.
Tihle Australané mastí prvotřídní metalcore, i když než typický metalcore je to spíše důrazný štěkavý hardcore plný metalového aroma. Místy silné deathmetalové tendence, takže je to drsnější a na melodické vokály se tu nehraje.
Dostatečně brutální progresivní death, ve kterém se ale prosazují i typické severské melodie a atmosférické vlivy. Dominuje však živelná neurvalost. Tihle Finové ví jak mixovat technické finesy a moderní přístup s klasickou žánrovou šablonou.
Až z daleké Chile k nám doléhá starý dobrý old school DM. Tentokrát nečekejte kdovíjaký "cavernous" extrém, spíše devadesátkovou, decentně odlehčenou kolekci. Když se k tomu přidá pověstná jihoamerická divokost, vznikne poměrně solidní žánrová deska.
Mr. Meilenwald je zpět a tentokrát se dostal poprvé pod hodinu. Originální atmo black/doom metal s deathmetalovými črty a meditativně-rituálním podtextem ani tentokrát nepodlézá hodně vysoko položenou laťku. Zejména „Day Of The Poacher“ je úžasná skladba.
Zajímavý tah. WOE nastoupili (ano, Chris Grigg opět přibral spoluhráče) do studia, kde v live módu téměř bez úprav znovu nahráli předchozí kolekci „Legacies Of Frailty“. Nová verze je agresivnější a neučesaná. Něco mezi koncertem a studiovou nahrávkou.
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.





