DÄLEK - Brilliance of a Falling Moon
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V průběhu času (prakticky třiceti let) se hudební styl plzeňské skupiny ZNOUZECTNOST (dále jen ZNC) měnil tak často, jako se otáčí korouhvička na kostele svatého Bartoloměje. Od jakéhosi avantgardního pojetí punkové hudby se ZNC přes různé formy tvrdších žánrů dostala až k folkrocku, který byl na jejích posledních deskách zastoupený nejvíc. Pro kapelu ale není problém střídat různé žánry i v rámci jednoho alba, což jednak prospívá pestrosti skladeb, a také to lépe eliminuje hrozbu brzkého oposlouchání (drtivá většina jejich nahrávek se mi neoposlouchala dodnes a to je znám už téměř dvě dekády).
Novinka je v určitých směrech proti svým nedávným předchůdcům odlišná. K nahrávání se (kromě zvukaře) dostavilo jen základní trio, tudíž se na desce nenachází žádné zpestřující elementy jako v minulosti například ženský zpěv, příčná flétna, nebo saxofon. Akustické pasáže jsou zde zastoupeny minimálně, „Beat simplicitas“ se totiž nese ve znamení tvrdosti a syrovosti. Vždyť jak jinak by měla znít deska, která startuje regulérním deathmetalovým „murmurem“ ? Metalový našinec krom toho ocení i kovový zvuk Démovy kytary, ale ten už je, dá se říci, vlastně standardem.
Ještě větší posun jsem ovšem zaznamenal v lyrické složce jednotlivých písní. Na poměry ZNC jsou některé z nich až nezvykle vážné a víc nutí posluchače k zamyšlení. Ať už jsou to Démovy životní vzpomínky („Šroubek“), či Goldovy komentáře (kritika?) aktuální doby („Každý věk má hrdiny“, „Čech Orba“ a „Nejlepší ze všech světů“). Nevím jak to mají ostatní posluchači, ale mně tyto písně navozují „příjemně depresivní“ atmosféru „Obludného neználka“, i když hudebně už je to samozřejmě někde jinde.

Na „Bonanzu“ z předchozí desky navazuje „Jericho“ s motivem jak z pera Ennia Morriconeho a načrtnutou trilogii z divokého západu uzavírá „Kovboj jménem Dan“. Z koncertů již delší dobu známá „Vlak do Ženevy“ potěší také ve studiové verzi. Jde o jasný hit alba s velkým potenciálem na videoklip – pokud by skupina využila služeb některé z těch „startovacích“ stránek, kde se shromažďují peněžní prostředky na vydávání čehokoliv, jsem si jistý, že fanouškovská základna by natočení videoklipu ráda podpořila.
Ač jsem ve výše napsaném vypichoval určité odlišnosti a rozdíly proti předcházející tvorbě, jednalo se spíš o drobné nuance, které nikterak nepopírají typický skladatelský rukopis obou hlavních autorů. Prakticky všechny skladby mají chytlavý a dokonale naaranžovaný refrén, který vše zachrání i v případě, že dotyčná píseň není úplný „majstrštyk“ („Ziggy Boy“ nebo slovensky zpívaná „Federální“). Zvuk a produkce jsou bez chyb, těžko lze předpokládat, že by si to takoví zkušení matadoři nepohlídali. Snad nebudu působit jako bláznivý schizofrenik, když můj závěrečný verdikt bude takový, že „Beat Simplicitas“ je na poměry ZNC netradiční nahrávkou, ale přitom má všechny typické znaky „znouzí“ tvorby. Přesvědčte se sami.
Jednoznačně nejtvrdší deska kapely v její historii, nicméně pořád je to ZNOUZECTNOST se vším všudy.
7,5 / 10
Caine
- bicí, zpěv, mandolina, ak. kytara
Déma
- kytara, zpěv, ak. kytara
Golda
- baskytara, zpěv, kytara, zvuky
1. Čech Orba
2. Každý věk má hrdiny
3. Jedeme v autě
4. Plán
5. Jericho
6. Kovboj jménem Dan
7. Vlak do Ženevy
8. Federální
9. Trosečníci
10. Nejlepší ze všech světů
11. Šroubek
12. Ziggy Boy
13. Postfederální
14. Avignon
The End...? (2024)
Beat Simplicitas (2014)
Heavy Model aneb srdce pro Anubise (2008)
Ad Astra (2005)
Tvrdí kluci nepláčou! (2002)
Písně instantního štěstí (2000)
Bomboniéra! (1998)
Kapitán Mlíko (1996)
Folcore (1994)
Mé království (1993)
Ukolébavky pro ne(v)hodné loutky (1992)
Odrhovačky a baladajky (1990)
Obludný Neználek (demo) (1989)
Vítejte v blázinci, hraje vám Znouzectnost (demo) (1987)
Zastávka Mileč (demo) (1984)
Vydáno: 2014
Vydavatel: ZNC
Stopáž: 38:17
Produkce: Michal Rajtmajer
Studio: garáž
-bez slovního hodnocení-
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Tohle progres thrashové album v sobě skrývá značný potenciál. Bohužel ho potápí slabé vokály, kterým nepomáhá ani zvukové kouzlení, jež jim nakonec dělá medvědí službu.
Dokonalý robotický skelet potáhli na minulém albu tkáněmi a teď k nim přidávají trochu toho lidského kalkulu a touhy se líbit. Vadí mi to? Skoro vůbec. Je to pořád výborná technická honitba, u které si člověk autoritativně podupává. A tak to má být!
Zatiaľ najlepší tohtoročný doomik. Pozoruhodné nástroje tam hrajú, zimomriavky mám z toho - aj finálna prestrelka v Dobšinej na radnici sa pri tom dobre písala!
Newyorskú deathovú legendu sledujem snáď od konca 90. rokov. Rozhovor s Robertom Vignom som robil už k platni Failures For Gods v roku 1999. Aj o viac než štvrťstoročie neskôr ma bavia. Ten apokalyptický, neľudský, bezbožný zvuk... takto nehrá nikto iný!
Staří dobří VOMITORY jsou zpět. Poslední dvě desky se nesly ve znamení jistého zvolnění, novinka však opět cení zuby. Zle cení zuby. Švédové chytli druhou mízu a vystřihli desku, která si v intenzitě a hrubosti nezadá se starou tvorbou. Vynikající.
Švédsku deathmetalovú stálicu sledujem snáď od druhej polovice 90. rokov. Rozhovor som s nimi robil už v roku 2001 k platni Revelation Nausea a aj o celé štvrťstoročie neskôr ma bavia. Stále to tam je. Rezanica jak hovado.





