AFTER LAPSE - Pathways
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V průběhu času (prakticky třiceti let) se hudební styl plzeňské skupiny ZNOUZECTNOST (dále jen ZNC) měnil tak často, jako se otáčí korouhvička na kostele svatého Bartoloměje. Od jakéhosi avantgardního pojetí punkové hudby se ZNC přes různé formy tvrdších žánrů dostala až k folkrocku, který byl na jejích posledních deskách zastoupený nejvíc. Pro kapelu ale není problém střídat různé žánry i v rámci jednoho alba, což jednak prospívá pestrosti skladeb, a také to lépe eliminuje hrozbu brzkého oposlouchání (drtivá většina jejich nahrávek se mi neoposlouchala dodnes a to je znám už téměř dvě dekády).
Novinka je v určitých směrech proti svým nedávným předchůdcům odlišná. K nahrávání se (kromě zvukaře) dostavilo jen základní trio, tudíž se na desce nenachází žádné zpestřující elementy jako v minulosti například ženský zpěv, příčná flétna, nebo saxofon. Akustické pasáže jsou zde zastoupeny minimálně, „Beat simplicitas“ se totiž nese ve znamení tvrdosti a syrovosti. Vždyť jak jinak by měla znít deska, která startuje regulérním deathmetalovým „murmurem“ ? Metalový našinec krom toho ocení i kovový zvuk Démovy kytary, ale ten už je, dá se říci, vlastně standardem.
Ještě větší posun jsem ovšem zaznamenal v lyrické složce jednotlivých písní. Na poměry ZNC jsou některé z nich až nezvykle vážné a víc nutí posluchače k zamyšlení. Ať už jsou to Démovy životní vzpomínky („Šroubek“), či Goldovy komentáře (kritika?) aktuální doby („Každý věk má hrdiny“, „Čech Orba“ a „Nejlepší ze všech světů“). Nevím jak to mají ostatní posluchači, ale mně tyto písně navozují „příjemně depresivní“ atmosféru „Obludného neználka“, i když hudebně už je to samozřejmě někde jinde.
Na „Bonanzu“ z předchozí desky navazuje „Jericho“ s motivem jak z pera Ennia Morriconeho a načrtnutou trilogii z divokého západu uzavírá „Kovboj jménem Dan“. Z koncertů již delší dobu známá „Vlak do Ženevy“ potěší také ve studiové verzi. Jde o jasný hit alba s velkým potenciálem na videoklip – pokud by skupina využila služeb některé z těch „startovacích“ stránek, kde se shromažďují peněžní prostředky na vydávání čehokoliv, jsem si jistý, že fanouškovská základna by natočení videoklipu ráda podpořila.
Ač jsem ve výše napsaném vypichoval určité odlišnosti a rozdíly proti předcházející tvorbě, jednalo se spíš o drobné nuance, které nikterak nepopírají typický skladatelský rukopis obou hlavních autorů. Prakticky všechny skladby mají chytlavý a dokonale naaranžovaný refrén, který vše zachrání i v případě, že dotyčná píseň není úplný „majstrštyk“ („Ziggy Boy“ nebo slovensky zpívaná „Federální“). Zvuk a produkce jsou bez chyb, těžko lze předpokládat, že by si to takoví zkušení matadoři nepohlídali. Snad nebudu působit jako bláznivý schizofrenik, když můj závěrečný verdikt bude takový, že „Beat Simplicitas“ je na poměry ZNC netradiční nahrávkou, ale přitom má všechny typické znaky „znouzí“ tvorby. Přesvědčte se sami.
Jednoznačně nejtvrdší deska kapely v její historii, nicméně pořád je to ZNOUZECTNOST se vším všudy.
7,5 / 10
Caine
- bicí, zpěv, mandolina, ak. kytara
Déma
- kytara, zpěv, ak. kytara
Golda
- baskytara, zpěv, kytara, zvuky
1. Čech Orba
2. Každý věk má hrdiny
3. Jedeme v autě
4. Plán
5. Jericho
6. Kovboj jménem Dan
7. Vlak do Ženevy
8. Federální
9. Trosečníci
10. Nejlepší ze všech světů
11. Šroubek
12. Ziggy Boy
13. Postfederální
14. Avignon
The End...? (2024)
Beat Simplicitas (2014)
Heavy Model aneb srdce pro Anubise (2008)
Ad Astra (2005)
Tvrdí kluci nepláčou! (2002)
Písně instantního štěstí (2000)
Bomboniéra! (1998)
Kapitán Mlíko (1996)
Folcore (1994)
Mé království (1993)
Ukolébavky pro ne(v)hodné loutky (1992)
Odrhovačky a baladajky (1990)
Obludný Neználek (demo) (1989)
Vítejte v blázinci, hraje vám Znouzectnost (demo) (1987)
Zastávka Mileč (demo) (1984)
Vydáno: 2014
Vydavatel: ZNC
Stopáž: 38:17
Produkce: Michal Rajtmajer
Studio: garáž
-bez slovního hodnocení-
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Pomalu se nám blíží neslavné výročí výbuchu černobylské elektrárny. Němci CYTOTOXIN vytahují z útrob betonového sarkofágu novou dávku radioaktivního tech BDM s vytříbeným melodicko-atmosférickým podtextem. Můj dozimetr ukazuje 8/10. Jak jste na tom vy?
Deska pro ty, kteří svá křehká srdce marně chrání nebezpečným křivákem. Deska pro ty, pro které je slovo „post“ důležitější než slovo „black“. Deska pro ty, kteří rádi smířlivé polohy někde mezi HARAKIRI FOR THE SKY a WALDGEFLÜSTER.
Pořád si říkám, jakou bramboračku ze všech těch postav musí mít člověk, který nečetl knihy. Samozřejmě toho bylo dost ošizeno, zkráceno, vynecháno, to by ani jinak nešlo, každopádně seriál jako takový drží. A vlastně jde o docela pěkné nenáročné podívání.
Australská chrlička nahrávek pokračuje v krasojízdě. Je to sice o něco svižnější, na druhou stranu na tvůrčím procesu jejich progresivního popíku nic nezměnili, takže to vlastně i dost splývá. Ale jo, pořád se to dá poslechnout se spíše příjemnými pocity.
Nový singl Španělů je totální osmdesátková pecka plná vzrušujících melodií a fistulí. Jistě to zatím neříká nic konkrétního o celém chystaném albu, ale ten pocit, když mu člověk opakovaně naslouchá, ten snad ani nejde slovy popsat. Doufám ve velké věci!
Jako by se Australané chtěli vymezit proti baladické rozvláčnosti, kterou vykazovala jejich poslední tvorba. "The Harmony Machine" je energičtější a současně uvolněnější, ale přes značnou intenzitu plyne příliš samozřejmě. I tak je první dojem slušný.