Doufám, že nebudu prohlášen za kacíře, pokud napíšu, že novinka těchto rockových alternativců z Finska, vydávajících pod stájí Lifeforce Records, stojí někde mezi současnou tváří kultovní ANATHEMY a švédských náladotvůrců z KATATONIE. Nenapadá mě přiléhavější vyhranění teritoria, po kterém se THE CHANT pohybují. Pomalu tekoucí kytarovka si lebedí v melancholickém rozpoložení a nenápadných melodických postupech, které si člověk rychle oblíbí. Pokud hledáte nekonfliktní podzimní kytarovku plnou teskných vybrnkávaček a klavírních podmazů na brouzdání spadaným listím, tak toto je přesně to, co hledáte.

Pokud jde o výše zmíněnou KATATONII, příbuznost nejvíce pečetí vokál Ilpo Paasela, které má velmi podobnou stavbu linek i barvu hlasu. S tím souvisí i druhá tvář alba, která sebou přináší určitou téměř posmrtnou strnulost v projevu, která sice v koloritu celku zapadá přesně na své místo, ale vyznívá trochu unyle a jednotvárně. Tomuto vyznění přispívají další dvě vlastnosti alba „New Haven“. Tou první je stále podobná (byť podmanivá a okouzlující) nálada ve skladbách a tou druhou absence výraznějších skladeb, pominu-li závěrečnou osmiminutovku „Come To Pass“. I díky tomu tato zasněná baladická podzimní nahrávka lehce splývá.