Konec taliánských jazz-grindových extremistů PSYCHOFAGIST na sklonku minulého roku byl stejně náhlý, jako blesk z jasné oblohy. Jen si představte, že se kapela po patnácti letech rozpadne uprostřed turné. Téměř ihned po této události však kytarista Stefano Ferrian a bubeník Federico dávají dohromady novou kapelu. Sestavu doplňují nejen o baskytaristu, který tedy zdaleka nemá kvality Marcella z PSYCHOFAGIST, ale hlavně i o zpěvačku Dalilu. Toto kvarteto se záhy na počátku roku 2014 zavírá ve studiu Den Records a nahrává materiál na desku „Atoma“. 

Žánrová odbočka je více než citelná. Od technických grindcororvých experimentů, u kterých PSYCHOFAGIST se nebáli do sebe nasávat zatěžkaný sludge, math rock nebo i jazz, se nová kapela posunula do krajiny industriálu. Nečekejte však ale nic ve stylu MARILYN MANSONA. Ze SYK je velmi intenzivně cítit, z jaké scény pocházejí a stejný level extrému, jaký měli PSYCHOFAGIST, si naštěstí zachovali. Instrumentální složka si zachovává zálibu v lámaných rytmech, které ale zasazuje do průmyslové mašinerie disharmonických riffů smrdících vazelínou a železnými pilinami. Většinou bez nějakých přídavných efektů tak vytvářejí dokonalou iluzi nelítostného metalového stroje. A nad tím vším chaoticky létá lehce zbustrovaný křičený ženský vokál, který dokonává bestiální tíživou atmosféru.

Pokud znáte videoklip „Happiness is Slavery“ od NINE INCH NAILS, tak toto je naprosto přesné převedení jeho vizuálu do zvuku. Masochistická kulisa, při které kovové mašiny trhají živé tělo.