AFTER LAPSE - Pathways
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S momentálne už na odpočinok uloženým kvartetom mali tú česť aj ľudia, ktorí grind core a tvrdú hudbu ako takú ani nepočúvajú. Úryvky z ich skladby „Orphan“ totiž zazneli v seriáli Homeland, konkrétne v jednej scéne výsluchu.
GRIDLINK s „hlavným stanom“ v Hobokene, New Jersey, existovali desať rokov, od 2004, v pomerne zaujímavej zostave. Okrem toho, že gitarista bol Japonec a vokalista mal zas čínsky pôvod, za spomenutie stoja aj skúsenosti členov z hrania v nejednej uznávanej extrémnej bande. Vokalista Jon pôsobil v technickej grindovej šialenosti DISCORDANCE AXIS, bubeník Brian drví tiež u KILL THE CLIENT, NOISEAR či PHOBIA, basák hral s dobu predbehnuvšími DM technikmi a psychošmi HUMAN REMAINS a metal/core/grindovými BURNT BY THE SUN.
Pri takomto základe možno celkom oprávnene očakávať niečo netradičné a zaujímavé. Od GRIDLINK to aj dostanete. Celá ich trojalbumová diskografia má dokopy trištvrte hodiny, a to je záverečná časť „trilógie“ zďaleka najrozsiahlejšia, štrnásť skladieb sa „vlečie“ skoro dvadsaťdva minút. Za túto chvíľu zažijete jazdu po riadne divokej horskej dráhe, z riffov a nápadov na tomto jednom albume by bežná skupina poskladala dva, a stále by bolo čo počúvať.
Že grind core dokáže byť technicky veľmi sofistikovaný, to skupiny ako MARUTA, ANTIGAMA, CROWPATH, FUCK THE FACTS, DISCORDANCE AXIS alebo PSYCHOFAGIST dokázali až tak, že ich tvorba niekedy už ide skôr mimo mňa. A tí poslední sú grind s naozaj veľkým otáznikom, na druhej strane im treba uznať, že naživo ide o strhujúci zážitok z veľmi „iného“ prístupu k hraniu extrému.
GRIDLINK hrajú taktiež vyslovene technicky, ale povedzme že pre mňa stráviteľnejšie. „Longhena“ totiž riadne odsýpa a veľa robí tiež veľmi výbušné, frenetické, intenzívne vyznenie ich eskapád. Na mnohých miestach do popredia vystupuje atmosféra, ktorú by som nazval „slávnostnou nepríčetnosťou“. A ak kedysi „ortodoxní“ označovali švédskych SPLITTER za „nu-metal“ kvôli častému využívaniu melodických riffov, tak GRIDLINK pre nich môžu byť aj zhmotneným peklom.
LIBERTEER sú grindovým zjavom, ktorý sa melódiám, dokonca čerpaným z tradicionálov, otvoril naozaj pozoruhodne. GRIDLINK so svojimi trilkami a inými exhibíciami, občas pripomínajúcimi sólovanie počas celej skladby, a s gitarami, aké by sa nestratili v nejakom technickom melodickom metale, sú ešte ďalej. Vďaka škriekavému vokálu a klepačkám znejú na mnohých miestach ako nejaký disharmonický a zároveň melodický besný black metal, aby vzápätí prešli do voľnej, skoro postmetalovej pasáže. Alebo hrajú zbustrované džezoviny na rýchlom koberci, sekajú a „dovoľujú si“, pričom vo výsledku to grind core je.
Lenže nie ten bežný, staroškolský, v podstate „predpisový“. Tu sa kvarteto hudobníkov hrá so štýlom, ktorý je ich hlavným zázemím, snaží sa vytvoriť niečo nové, čerstvé, a výsledok dokáže chytiť, zaujať, pobaviť, pričom je to celkom trvalka. Dramatické, divoké, disharmonické, zároveň melodické a prepracované dielo, myslím si, že kapela bude ocenenie zbierať aj takto „in memoriam“.
Grindcoreový strom je o dosť košatejší, než by sa na prvý pohľad zdalo. A stále je tu priestor na originalitu.
8,5 / 10
1. Constant Autumn
2. The Last Raven
3. Thirst Watcher
4. Stay Without Me
5. Taibas
6. Retract Perdition
7. The Dodonpachi
8. Black Prairie
9. Island Sun
10. Chalk Maple
11. Wartime Exception Law 205
12. Ketsui
13. Longhena
14. Look To Windward
Vydáno: 2014
Vydavatel: Selfmadegod Records
Stopáž: 21:22
-bez slovního hodnocení-
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Pomalu se nám blíží neslavné výročí výbuchu černobylské elektrárny. Němci CYTOTOXIN vytahují z útrob betonového sarkofágu novou dávku radioaktivního tech BDM s vytříbeným melodicko-atmosférickým podtextem. Můj dozimetr ukazuje 8/10. Jak jste na tom vy?
Deska pro ty, kteří svá křehká srdce marně chrání nebezpečným křivákem. Deska pro ty, pro které je slovo „post“ důležitější než slovo „black“. Deska pro ty, kteří rádi smířlivé polohy někde mezi HARAKIRI FOR THE SKY a WALDGEFLÜSTER.
Pořád si říkám, jakou bramboračku ze všech těch postav musí mít člověk, který nečetl knihy. Samozřejmě toho bylo dost ošizeno, zkráceno, vynecháno, to by ani jinak nešlo, každopádně seriál jako takový drží. A vlastně jde o docela pěkné nenáročné podívání.
Australská chrlička nahrávek pokračuje v krasojízdě. Je to sice o něco svižnější, na druhou stranu na tvůrčím procesu jejich progresivního popíku nic nezměnili, takže to vlastně i dost splývá. Ale jo, pořád se to dá poslechnout se spíše příjemnými pocity.
Nový singl Španělů je totální osmdesátková pecka plná vzrušujících melodií a fistulí. Jistě to zatím neříká nic konkrétního o celém chystaném albu, ale ten pocit, když mu člověk opakovaně naslouchá, ten snad ani nejde slovy popsat. Doufám ve velké věci!
Jako by se Australané chtěli vymezit proti baladické rozvláčnosti, kterou vykazovala jejich poslední tvorba. "The Harmony Machine" je energičtější a současně uvolněnější, ale přes značnou intenzitu plyne příliš samozřejmě. I tak je první dojem slušný.