Album „Novum Initium“ mnohonárodnostního seskupení MASTERPLAN je jedním z recenzentských restů za rok 2013, s nímž jsem si dlouho nevěděl rady. Rozpačitým pocitům jsem čelil oddalováním recenze s tím, že se názor na ně uleží a vytříbí. Nestalo se tak. Protože se však jedná o skupinu, která alespoň některými alby představovala špičku žánru a mí kolegové a čtenáři jí na stránkách Metalopolis věnovali nejeden řádek, recenze, byť opožděná, je tu.

To, co posluchače neznalého aktuální hudební sestavy MASTERPLAN udeří do uší jako první, je zcela nový hlas za mikrofonem. Šéf kapely Roland Grapow po epizodním návratu a opětovném odchodu pěveckého fenoména Jorna Landeho sáhl po zpěvákovi podobných parametrů, nejen co se hlasu týče, ale i zjevu. Je jím Švéd Rick Altzi, který pěvecké ostruhy získal v řadě dalších kapel (namátkou AT VANCE či THUNDERSTONE). Ke stálicím Rolandu Grapowovi a Axelu Mackenrottovi se kromě něj přidali další muzikantští matadoři Jari Kainulainen (ex - STRATOVARIUS, ex - EVERGREY) a Martin Škaroupka (CRADLE OF FILTH). Po personální stránce se tedy MASTERPLAN vyzbrojili více než obstojně, protože shora uvedení pánové jistě patří v metalovém ranku mezi protřelé a ostřílené borce.

Vlastní album je po formální stránce totální sázkou na klasický speed či powermetalový mustr. S posluchačem na úvod zacloumá krátké bombastické intro s využitím orchestrace, po němž se do něj opře nejrychlejší skladba alba „The Game“. Ta patří mezi to nejlepší, co je zde ke slyšení. Zastřený až chraplavý hlas Ricka Altziho (oproti předchůdcům Landemu a DiMeovi poněkud nížeji posazený) do písně vhodně pasuje. Následuje zřejmě největší hit alba, klipovka „Keep Your Dream Alive“, v níž si Altzi zdařile pohrává se svým hlasem. Přestože zde uslyšíme melodie v minulosti u MASTERPLAN slýchané (na každém albu minimálně jednou), není to na škodu věci. Alespoň v tomto případě.

Laťka nasazená nadějným začátkem ovšem pohříchu začne klesat, aby byla před úplným propadem zachráněna pouze několika dílčími momenty (např. „No Escape“). Zajímavý a poutavý úvod písní bohužel častokrát přejde v tuctový, někdy dokonce nudný motiv, který málokdy zachrání refrén nebo typické sólo Rolanda Grapowa. Hlasový projev Ricka Altziho nabývá postupně monotónnosti, která vyvrcholí v pomalé písni „Through Your Eyes“, jejíž poslech rozhodně doporučuji doma v útulné posteli, a nikoli v práci. Oči se klíží, hlava padá …

Když už byla řeč o typické struktuře alba, nelze opomenout obvyklý vrchol a závěr nahrávek mnoha speed či power metalových kapel, tj. skladbu přesahující deset minut. Na „Novum Initium“ se však nejedná o vrchol v tom pozitivním slova smyslu. Zastávám názor, že takto dlouhé skladby by měly být tím nejlepším, co kapela může nabídnout, počítaje v to strhující změny temp a řada vokálních a sólových nápadů. V daném případě je sice vše formálně v pořádku, jenže titulní kus není schopen chytnout za srdce. Nezaujme navzdory snaze Ricka Altziho o pestřejší hlasový projev a hře celé kapely. Tato skladba je esencí celého alba – není to vyložený průser, ale jako celek je pouze a jen průměrná. Výsledný dojem nevylepší ani dva bonusy na limitované edici, z nichž ten druhý („Fear The Silence“) má parametry kvalitativně převálcovat většinu alba.

MASTERPLAN natočili album s příznačně potemnělým a nepříliš veselým vyzněním. Při jeho poslechu jsem se sice v některých chvílích vrátil do dob prvních dvou alb, avšak neubránil jsem se povzdechu, že už to není ono. Skladatelsky skupině velmi ublížil odchod Ulliho Kusche. Nemůžu si pomoci, Rick Altzi, přes nepopíratelné pěvecké kvality, je v mé soukromé hierarchii zpěváků MASTERPLAN až na třetím místě.