Italští RHAPSODY se ve druhé půli minulé dekády rozhodně nenudili. Nejprve si museli změnit jméno, to vyřešili připojením „OF FIRE“. Poté je čekala urputná právní bitva s Joey DeMaiem (možná by stálo za to jí zhudebnit v jedné ze svých legendárních ság místo smyšlených draků a hrdinů), která skoro na rok paralyzovala jakoukoliv činnost kapely. Když bylo po všem, mohli se opět pustit do nahrávání a výsledkem bylo slušné album „From Chaos To Eternity“. Nicméně již o dva měsíce později se rozhodli, že jedni RHAPSODY jsou málo a je třeba se pomnožit.

RHAPSODY proto prodělali mitózu a rovnoměrně se segregovali do dvou dceřinných kapel. Tuto rovnoměrnost trochu pošramotil bubeník Alex Holzwarth, který to zpočátku táhnul s oběma spolky, ale v současnosti je už pouze u RHAPSODY OF FIRE. Příčinou rozpadu původní sestavy byly údajné neshody v hudebním směřování. LUCA TURILLI´S RHAPSODY, parta vedená původním mozkem původních RHAPSODY, vydala loni desku „Ascending To Infinity“. Letos jsou na řadě RHAPSODY OF FIRE.

Naskýtá se otázka, jak dopadne souboj Turilli vs. Staropoli (respektive duo Staropoli, s Alexem je spoluautor hudby i jeho bratr Manuel). K tomu se dostanu až závěrem, nyní se podívejme na „Dark Wings Of Steel“. Po odchodu kytaristy „malmsteenovské“ školy se Staropoli rozhodl dát kapele trochu hutnější ráz a posunout se více do heavy metalu. Roby De Micheli, Lucův náhradník, seká slušné riffy a hudba je tak hutnější než v Turilliho časech, avšak záměr zůstává nenaplněn. Je citelně znát, že kapelník vládne klávesám, jelikož klávesy jdou příliš do popředí. Navíc motivy páně Staropoliho jsou jaksi bez nápadu, nevýrazné a ke všemu hrozně protahované. Dřívější „střídačka“ s Lucovou kytarou byla hudebně zajímavější. Kde se dříve Turillimu rozeběhly prsty po strunách pro krátké intermezzo, se Staropoli opře všemi deseti do kláves a chvíli drží. Nejsem nijak zaujatý, ale klávesy fungovaly dobře, pokud si přehazovaly motivy s kytarou. Samy o sobě nebo za doprovodu monotónního riffu ztrácí na zajímavosti. Turillliho „neoklasicisní“ kytarohra nové desce citelně chybí. Jeho vyhrávky byly slušnou protiváhou orchestru. Snad jen několik skladeb („Rising From Tragic Flames“, „Tears Of Pain“) ukáže tuto zamýšlenou „heavy“ tvář, nicméně ke skutečně hutnému kytarovému zvuku to má daleko, zvlášť když je zvuk zabalen do všudy přítomné cukrové vaty.

Vše ostatní zůstalo při starém. Fabio si vede dobře, refrény hřmí pod náporem mohutných sborů a orchestrální aranže jsou již nezbytnou a nepostradatelnou devizou této kapely. Chybí však nějaká chytlavá píseň. Až doposud se jim vždy podařilo pár hitovek vykouzlit.

Celkově vzato je „Dark Wings Of Steel“ hodně slabá nahrávka. Hutnější zvuk se vytrácí do ztracena a deska ani nijak nerozvíjí rukopis kapely. To by se ještě dalo snést, jak moc se dá vybrušovat koncept starý skoro dvě dekády? Problémem je především absence zajímavých nápadů či chytlavých melodií. Album je zbytečně rozmělněné důrazem na Fabiovy hlasové kreace a zbytečně protahované chorály a klávesovými plochami. Novinka je nemastná neslaná nastavovaná nuda.

A souboj Turilli vs. Staropoli? Zde je jasný vítěz Luca Turilli s „Ascending To Infinity“, který se vrátil do starých zlatých časů „Dawn Of Victory“ a svých první dvou sólovek. V původní sestavě zůstal lepší zpěvák, ale s Turillim odešel schopnější autor hudby. Co na tom, že Alex Staropoli je profík přes orchestrální aranže, chytlavé speed/heavymetalové melodie mu moc nejdou. RHAPSODY OF FIRE sklouzávají do plytké nezáživné šedi, kterou nerozjasní ani kvanta jejich studiových úprav.