Už už to vypadalo na stahující se mračna nad tvořivostí těchto sympatických Irů, ale zdá se, že pohroma je prozatím odvrácena. Jestliže "Age Of The Fifth Sun", coby předchozí album GOD IS AN ASTRONAUT z roku 2010, dost silně zapáchalo nudnou šedí a práchnivějící rutinou, letošní počin zařazuje prudkou zpátečku. O bájném Fénixově povstání z popela sice hovořit nemůžeme, ale i přesto je šestá řadová deska této skupiny záležitostí svěží a přitažlivou.

Přitom ani nebylo nutné si vypomáhat nějakými dříve nepředstavitelnými experimenty. Na to už je toto uskupení až příliš usazené ve svém vlastním pískovišti. V době, kdy se instrumentální post-rock už jen těžko může považovat za něco sexy a o posluchačské přízni ani nemluvě, lze akt vzniku takto konzervativně znějící nahrávky považovat buď za zoufalství anebo víru v tradici.

Do prvního mají Irové ještě hodně daleko, takže logicky zůstává druhá možnost. Boj s omšelostí, kterou si tento žánr během pár let, takříkajíc ve zrychleném jednání, prošel,dává tušit mnohá úskalí, ze kterých GOD IS AN ASTRONAUT zdaleka ne vždy vyváznou se zdravou kůží. Na jejich silně rytmickou a nekomplikovanou hudbu jsme si už dávno zvykli a těžko tudíž předpokládat, že nedojde k vlastnímu vykrádání. Na druhou stranu je potěšitělný návrat lehkosti a šarmu, zdobících starší nahrávky.

V porovnání se zajímavější minulostí bych však "Origins" jen těžko prohlásil za strhující dílo. To platí i pro ty "nejnakopnutější" momenty. Skladby jako "Signal Rays", "Transmission" anebo "Exit Dream" jsou esencí toho nejzábavnějšího z irského portfolia. Přimočarost v souznění s hitovým potenciálem v podání této skupiny se zjevně jen tak neoposlouchá, ale i tak můžeme letos pozorovat příklon k poklidnějšímu pojetí. Svůj díl na tomto poli odvedly i zastřené, přes efekt prohnané vokální linky, jež jakoby tlumily jakékoliv náznaky snahy rozdováděných rytmů vymanit se z pod kontroly.

Ve výsledku to naštěstí neznamená, že by hudba obsažená na tomto albu postrádala energii a drive, tolik vlastní pro GOD IS AS ASTRONAUT. Spíše můžeme říct, že jejich stále typicky znějící propletenec kytarové muziky a decentních a víceméně podkreslujících kláves a samplů zvolňuje a přenáší tak dění z centra tanečního parketu směrem k baru, kde vám během nevázané konverzace s poblíž sedící slečnou hraje na pozadí něco příjemného a nevtíravého.

Příjemný je adjektivum, jež zvykne být nejen v recenzích nadužíváno. Avšak v tomto případě jen těžko hledat cokoliv výstižnějšího. "Origins" jako druhá šance pro kapelu, která se zdála být na pokraji tvůrčího vyčerpání rozhodně obstojí. Je to deska srdnatě hájící dávno vytyčené žánrové hranice, a to způsobem, který rozhodně neuráží, který baví a hlavně, který je maximálně PŘÍJEMNÝ.