KREATOR - Krushers Of The World
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
UFOMAMMUT svůj těžkotonážní buldozer posunuli v roce 2012 dál hned o jedno dvojalbum, neboť měli zřejmě dojem, že narazili na zlatou žílu nápadů (bázev alba „Oro“ = italsky zlato), kterou musí bezezbytku vytěžit.
Mám z jejich snažení hluboko zakořeněný pocit, že nástroje, které k těžbě a zpracování motivů použili, jsou snad ještě násilnější, než způsoby, jakými Řekové huntují sever země, zaslepeni svojí vlastní zlatou horečkou.
„Hrubě opracovaný a násilný instrumentální silový válec“
I nadále jde o to rozemlít kytarový zvuk na pěkně hrubá zrna, která se nalévají do drone-stonerových hypnotických rytmů, jež vám repetitivně umývají hlavu. A když jsme u toho umývání. UFOMAMMUT mi vždy připomínali vlnobití. V pravidelných intervalech přichází jedna masa zvuku za druhou a tu a tam vyvrhne na pevninu nějakou dlouho hnijící entitu nebo něco neidentifikovatelného z hlubin.
Novinka si hraje s elektronickou špínou, kterou zasypává hutný hrubý asfaltový zvuk. Pokud tyto Italy náhodou nezastihnete ve chvíli, kdy si hrají s plochami v intru, pak do vás určitě budou tu s menší a tu s větší intenzitou narážet hutnými riffy.
Oproti minulému albu „Eve“ je materiál mnohem silovější, psychedeličtější a také méně náladový. Tam, kde před dvěma roky nastupovaly hrátky s vokály a atmosférou, přichází nyní touha drtit vás syrovým opracováním zvuku, do kterého se míchají ty nejtěžší sajrajty, které UFOMAMMUT ve zkušebně našli. I to však má něco do sebe.
7 / 10
Hidden (2024)
Fenice (2022)
8 (2017)
Ecate (2015)
Oro: Opus Alter (2012)
Oro: Opus Primum (2012)
Eve (2009)
Idolum (2008)
Supernaturals (split s LENT0) (2007)
Lucifer Songs (2006)
Snailking (2004)
Godlike Snake (2000)
-bez slovního hodnocení-
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.
Že hrají SOEN v podstatě stále totéž, je fakt. Přesto se jejich nahrávky vždycky zajímavě melodicky rozvinuly a dalšími poslechy tak nějak dozrály. Novinka se ale po prvních pár posleších tváří hodně vyčerpaně. Doufejme, že nakonec přece jen vykvete.
Australané nijak nepolevují v tempu chrlení desek. A přestože je to stále o tom samém energickém death metalu, díky dostatečné technické preciznosti a živelnosti se opět jedná o slušné album. Jen mi po poslechu nezůstává v paměti žádný výrazný moment.
První album polské prog skupiny bylo djentově surové a odkazovalo občas i na klasiky TOOL. Nová deska je mnohem epičtější, uvolněnější a melodičtější. Materiál, který na posluchače klade větší nároky a potřebuje čas, ale rozhodně to není čas ztracený.
Výživná pirátská jednohubka, jež vás potěší, jako kdybyste se ztratili na Ostrově pokladů a v nouzi objevili rozcestník, sestavený z kostí posledního nešťastného pobočníka kapitána Flinta. I na "nechtěném" materiálu se BLAZON STONE orientují velmi dobře.
Debut Finů byl příjemnou porcí melodického metalu, na druhém album už to ovšem poněkud skřípe. A ze všeho nejvíc by se kapele zcela jistě hodilo, kdyby se dokázala razantně vymanit z onoho začarovného kruhu sterilního a unylého "female fronted" modelu.
Další porce retra od Islanďanů THE VINTAGE CARAVAN je na první poslech méně výrazná než bravurní minulé album "Monuments", přesto skupina opět prokazuje cit pro energický hard rock se silnou melodikou, psychedelickým rozostřením a potřebným nadhledem.





