SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kým Kingdom Of Madness predstavoval – vyjadrené športovou terminológiou – zahrievacie kolo, Vain Glory Opera už stelesňuje naozajstné preteky. Vidno, že členovia Edguy prestávku medzi dvoma doskami efektívne využili na svoje zdokonalenie. Najmä čo sa týka celkového výrazu je Vain Glory Opera na míle vzdialená debutu.
Na úvod nás správne naladí krátka spievaná predohra Overture a vzápätí už „musíme“ čeliť speedu Until We Rise Again. Od prvého tracku možno rozoznať prvky, ktoré sa stali medzičasom charakteristickým znamením Edguy: strhujúce niekedy zvonivé, inokedy navzájom sa predbiehajúce, či miestami aj kvílivé gitary, využitie zboru a v neposlednom rade frontmanov kvalitný vokál. Je až zarážajúce, ako Tobi dokázal svoje hlasové dispozície vylepšiť. Vynikajúca skladba How Many Miles je postavená na klasickom princípe rýchlejšej rytmiky a pomalšieho spevu.
Balady patria k pevnej súčasti každého albumu Edguy a inak tomu nie je ani na Vain Glory Opera. Scarlet Rose za doprovodu akustickej gitary len potvrdzuje dobre známu vec, že Mr. Sammet má jednoducho talent na skladby takéhoto druhu.
Piata v poradí Out Of Control dáva dôraz na silný refrén, čo je tiež jednou z charakteristických čŕt tejto kapely. Umenie napísať dostatočne pútavý a pritom ľahko zapamätateľný a spevný refrén ocenia fans hlavne v live prevedení. Veď čo môže byť lepšie, ako zaspievať si spoločne s kapelou počas koncertu?
Tobiasovi sa opäť podarilo do štúdia nalákať zopár hostí a je nutné podoktnúť, že nie hocijakých. Hansi Kürsch si s chuťou zaspieval hneď v dvoch skladbách (Out Of Control, Vain Glory Opera) a svojim špecifickým hlasom priniesol do edguyovských skladieb závan jeho domovskej kapely. Z ďalších hostí možno spomenúť Ralfa Zdiarsteka, Normana Meiritza a Andyho Allendörfera činiacich sa v zbore. A keďže album mixoval vo Finnvoxe Timo Tolkki, neodolal a prispel aj on jedným sólom k dielu.
V spojitosti s hosťujúcimi muzikantmi sa tu nachádza ešte jedna zvláštnosť. Bývalého bubeníka nahradil Felix Bohnke, avšak na albume ho ešte nepočuť. Všetky bubny totiž nahral Frank Lindenthal.
Z ďalších skladieb, ktoré ma zaujali, spomeniem desiaty track s názvom No More Foolin. Chalani to po orchestrálne ladenej Tomorrow navyše s textom hodným zamyslenia, rozbalia pekne od podlahy, dokonca miestami neváhali použiť aj thrash metalové postupy. Záverečnú Hymn z produkcie Ultravox považujem za jednu z tých lepších coververzií. Edguy jej dokázali vtisnúť vlastnú tvár až na refrén, ktorý však znie nepochybne lepšie v podaní Tobiho.
Kapela spravila týmto albumom obrovský krok dopredu, čo sa odrazilo hneď aj na spoločnom turné s Iron Savior. A zároveň chtiac či nechtiac museli všetci speed metalisti zobrať na vedomie, že v podobe Edguy im rastie veľmi silná konkurencia.
Kapela spravila týmto albumom obrovský krok dopredu, čo sa odrazilo hneď aj na spoločnom turné s Iron Savior. A zároveň chtiac či nechtiac museli všetci speed metalisti zobrať na vedomie, že v podobe Edguy im rastie veľmi silná konkurencia.
8,5 / 10
Tobias Sammet
- zpěv, basa
Jens Ludwig
- kytara
Felix Bohnke
- bicí
Dirk Sauer
- kytara
1. Overture
2. Until We Rise
3. How Many Miles
4. Scarlet Rose
5. Out Of Control
6. Vain Glory Opera
7. Fairytale
8. Walk On Fighting
9. Tommorow
10. No More Foolin
11. Hymn
Space Police: Defenders Of The Crown (2014)
Age Of The Joker (2011)
Tinnitus Sanctus (2008)
Rocket Ride (2006)
Hellfire Club (2004)
Burning Down The Opera (2003)
Mandrake (2001)
The Savage Poetry (remastered 2CD) (2000)
Theater of Salvation (1999)
Vain Glory Opera (1998)
Kingdom of Madness (1996)
The Savage Poetry (1995)
Datum vydání: Čtvrtek, 15. ledna 1998
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 51:40
Produkce: EDGUY
Studio: Toxic Beat – Studio, Finnvox, Studio Nord
Asi nejlepší od Edugayů
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





