DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Priznám sa bez mučenia, v súvislosti s novým albumom tejto legendy z Massachusetts som bol skeptický skoro ako kolega Jánko Košč pred príchodom austrálskych PINK FLOYD do košickej Steel Arény.
Interný humor pravidelných návštevníkov nášho Oceľového mesta nechajme bokom, dôležité je, že KILLSWITCH ENGAGE akékoľvek váhanie dlhoročného fanúšika odpálili do vzduchu už po pár sekundách úvodnej skladby „Hell In Me“.
Ak vám pred štyrmi rokmi chýbali dvojkopáky, riffovačky, melodický death metal, brutalita – na novinke „Disarm The Descent” si prídete na svoje. Šéf kapely Adam Dutkiewitz spomínal v jednom z nových rozhovorov, ako v konečnom dôsledku neboli spokojní s príliš uhladenou, mäkkou produkciou predchádzajúcej nahrávky.
Producentské eso Brendan O´Brien vytrieskalo na doske „Killswitch Engage“ z kapely absolútne všetko, čo sa dalo v súvislosti s pekne klenutými, uhrančivými refrénmi – presne z tohto kapela vychádzala aj pri nahrávaní novinky, tu však nezabudla ani na prepotrebné korenie v podobe kvalitných gitarových riffov a nespútanej agresivity.
Jesse Leach má po desiatich rokoch od svojho odchodu z kapely akoby vymenené hrdlo. Spieva oveľa lepšie, hutnejšie, s prehľadom zvláda melodické pasáže, ryčí ako mladý bujak – len si vypočujte tú precítenú parádu v skladbe „You Don´t Bleed For Me“. Ak som aj mal obavy, že mi bude chýbať Howard Jones, veľmi rýchlo sa rozplynuli.
Rovnako tak predsudky, ktoré vyplývali z rozpačitého projektu TIMES OF GRACE. Prezentovali sa ním Adam a Jesse pred dvomi rokmi, v skratke by sa dal charakterizovať ako „Metalcore a jeho smrť v trinástich nudných dejstvách“.
Ak slúži úvodná brutalitka „Hell In Me“ ako spoľahlivé baranidlo do deja celej nahrávky, to najdôležitejšie sa deje v trojici skladieb „The New Awakening“, „In Due Time“ a „A Tribute To The Fallen“. Takto znejú KILLSWITCH ENGAGE v roku 2013, takto hrajú jedni z posledných mohykánov NWOAHM.
Je tam všetko, čo sme na tejto kapele kedy mali radi – poctivo naštudované základy švédskeho melodického death metalu, hardcorová energia a výbušnosť, zmysel pre melodiku a krásne vystavané refrény, inštrumentálna zrelosť a vyspelosť.
Nie, žiadny návrat do čias „Alive Or Just Breathing“ sa samozrejme nekoná. KILLSWITCH ENGAGE skutočne pokračujú tam, kde prestali v roku 2009. Jesse Leach priniesol do ich radov prepotrebnú čerstvú energiu, nakopol kapelu do takej miery, že nenudí ani v momente, keď vystrihne zdanlivo zbytočný slaďáčik „Always“.
Ak boli KILLSWITCH ENGAGE pred týmto albumom v situácii „hop alebo trop“, treba uznať, že kritickú situáciu zvládli s veľkým prehľadom. Prinášajú jednu z najzaujímavejších nahrávok vo svojej kariére, ktorá dýcha na krk aj klenotom „Alive Or Just Breathing“ a „The End Of Heartache“.
Prinášajú jednu z najzaujímavejších nahrávok vo svojej kariére, ktorá dýcha na krk aj klenotom „Alive Or Just Breathing“ a „The End Of Heartache“
9 / 10
Jesse Leach
- spev
Adam Dutkiewicz
- gitara, spev
Joel Stroetzel
- gitara
Mike D´Antonio
- basgitara
Justin Foley
- bicie
1. The Hell In Me
2. Beyond The Flames
3. The New Awakening
4. In Due Time
5. A Tribute To The Fallen
6. Turning Point
7. All We Have
8. You Don´t Bleed For Me
9. The Call
10. No End In Sight
11. Always
12. Time Will Not Remain
Disarm The Descent (2013)
Killswitch Engage (2009)
As Daylight Dies (2006)
The End Of Heartache (2004)
Alive Or Just Breathing (2002)
Killswitch Engage (2000)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 40:40
Produkce: Adam Dutkiewicz
Studio: Wicked Good Studios & Zing Studios
-bez slovního hodnocení-
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.