Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pohrobkov WINDIR z nórskeho Sogndalu mám rád pre ich hudbu a aj vďaka tomu, ako pristúpili k v black a pohanskom metale často akcentovanej téme národnej hrdosti.
Tá u nich do popredia vystúpila zvlášť na albumoch „I Krig“ (2007) a hlavne „Milorg“ z roku 2009. Dosť jasne tu vyjadrili, že v ich prípade téma patriotizmu nezahŕňa napríklad vyjadrenia typu „Tretia ríša mala svoje dobré stránky, v prvom rade disciplínu“, skôr naopak. Nórsky odboj počas nacistickej okupácie bol vytrvalý, mal výsledky a tým pádom je dostatočne silným zdrojom národnej hrdosti i umeleckej inšpirácie. Vedel by som si tipnúť, u ktorých hudobníkov a ich adorantov sú VREID „v nemilosti“, ale smiať sa z postihnutých je tak trochu nedôstojné.
V každom prípade práve album „Milorg“ považujem po hudobnej i myšlienkovej stránke za v podstate do dokonalosti dotiahnuté dielo a do istej miery aj posolstvo typu „vlastenectvo sa prejavuje takto, mamľasi“. Hudba ide ruka v ruke s myšlienkou a výsledok má silu a atmosféru.
Nanešťastie si tu VREID sami nastavili latku tak vysoko, že podľa mňa sa zatiaľ cez ňu nedostali. Nasledujúci album „V“ je myšlienkovo v inej sfére textárskych záujmov skupiny, možno o tisícročie a viac hlbšie v minulosti, je holdom dávnemu Severu, silám prírody i zamyslením sa nad tým, či súčasnou odtrhnutosťou od nej nestrácame priveľa zvlášť pokiaľ ide o našu slobodu.
Hudobné motívy sú menej bojovné, skôr zadumane introspektívne než vášnivé, skrátka album má inú atmosféru a tie naozaj nosné a výrazné momenty v ňom treba viac hľadať. Stále dobré, ale „Milorg“ je za 9/10, „V“ za osmičku.
VREID v roku 2013 sú tak trochu na tému koniec pozemského bytia a zamýšľanie sa nad životom, ktorý sa prirodzene a nevyhnutne končí. Po stránke atmosféry a vyjadrovacích prostriedkov a atmosféry je teda „Welcome Farewell“ o pokojnej melanchólii a o nálade vyrovnania sa s nadchádzajúcim. Stále tu však nachádzame pre VREID typické ostré, chladné pohansky blackmetalové gitary i odpálenejšie black’n’rollové tance.
Napriek celkovo pokojnejšiemu, čo do temperamentu skôr „emočne utlmenému“ vyzneniu materiálu je to stále ten veľmi svojský melodický black metal, v ktorom sa nájde miesto aj pre poriadny vypaľovák, ktorým je paradoxne hlavne vyše osemminútová „Sights Of Old“.
Náladu ako zo záveru albumu „Milorg“, takú, ktorá vám príbeh navždy vytesá do mozgových závitov, zase nájdete v „Black Waves“. Skupina sa drží svojho charakteristického, už pár rokov do dokonalosti vybrúseného zvuku, v ktorom oceníte aj peknú a výraznú hru basgitary.
VREID v podstate dodržali svoj vysoký štandard a bez kompromisov si zachovávajú vlastnú tvár. Akurát mám z novinky pocit, že tak trochu sa spoľahli na využívanie už odhalených a miestami takmer vyťažených zdrojov. Možno ako skladatelia začínajú upadať do miernej rutiny, čo by sa časom mohlo vypomstiť.
Na „Welcome Farewell“ je dostatok príťažlivých momentov, len ich treba loviť až príliš sústredeným počúvaním. Do živého setu sa pár kompozícií hodí, ten zvyšok je skôr „náladovka na doma“. Možno je načase uvedomiť si, že šesť albumov za deväť rokov existencie je vysoko nadštandardný výkon a v tomto tempe sa nebude dať pokračovať. „Welcome Farewell“ totiž miestami vyznieva ako plnenie si zmluvnej povinnosti voči vydavateľstvu. A takýto prístup nie je pre hudobníkov zdravý ani prínosný.
VREID sú stále tvorcovia svojského a kvalitného melodického black metalu. Ale začína sa na nich prejavovať únava z tempa, akým vydávajú albumy. Počuť, že toto bolo tak trochu „ľavou zadnou“ a že bývalo aj lepšie.
1. The Ramble
2. Way Of The Serpent
3. The Devils Hand
4. Welcome Farewell
5. The Reap
6. Sights Of Old
7. Black Waves
8. At The Brook
9. Fossil (bonus track)
Diskografie
Welcome Farewell (2013) The Reap (2012) V (2011) The Sound Of The River (singel) (2011) Vreid Goddamnit (DVD) (2010) Noen Å Hate (singel) (2010) Milorg (2009) I Krig (2007) Pitch Black Brigade (2006) Kraft (2004)
Dřevorubečtí špindírové sice nejsou v takové formě jako na památném albu „Milorg“, ale to neznamená, že by otázkám pozemského bytí a nebytí se věnující „Welcome Farewell“ nemělo svoji black/heavymetalovou hodnotu. Uhrančivé riffy jsou na přesně svém místě, pro nějakou tu zvučnou melodii také není kolikrát třeba chodit daleko (klipovka „The Reap“ v tomhle směru určitě jednoznačně vede) a tak celkový dojem, který si z VREID pro rok 2013 odnáším, je jednoduše stále nadprůměrný.
Třetí album během tří let, to se musí někde projevit. One man projekt A DIFFERENT CLOUD opět doručuje hypnoticko-atmosférický BM, který navzdory normální stopáži stojí na velmi skromném skladatelském arzenálu. Pospávání nezabrání ani kvalitní flat white.
Čas: 29 minut. Žánr: black/death metal. Skladby jako „Sadistic Inner Hate“ nebo „Hellish Nuke“. Špinavá a chaotická práce. Italové FERAL FORMS nesázejí jen na zběsilou produkci s warmetalovou patinou, ale umějí dobře pracovat i s rohatými OSDM motivy.
AARA zhudebnila jeden z nejpoutavějších příběhů historie alpinismu. Výpravný BM s atmosférou studenou jako Hinterstoisserovy ruce po marném pokusu o traverz zpět k Rote Fluh. Vzletné melodie pak probudí i ty, jenž roky spí ukryti v lůně Bivaku smrti.
MISANTHROPY - The Ever-Crushing Weight of Stagnance
Další z povedených kousků agilního vydavatelství Transcending Obscurity. Technicky pojatý brutální death nezapře ambice ohromovat kombinací nespoutanosti GORGUTS s disonantním tlakem ULCERATE. První dojem hodně silný. A tuším, že to ještě poroste.
Čarodějnice a čarodějové z německých luhů a hájů čarují na pomezí black a doom metalu. Zpracování není zlé, atmosféru to má celkem povedenou, ale chybí tomu zajímavé nápady, které by to vyzvedly ze šedi průměru.
Další retro heavy metalové album. Za vzor si berou MANOWAR, JUDAS PRIEST a další klasiky. Úplně je nevykrádají, ale ta inspirace je tam slyšet. Vzrůstající historickou hodnotu tahle nahrávka určitě mít nebude, ale pro poslech to není špatné.
Před časem se opěvovala invence deathových BLOOD INCANTATION. Ale pojďme také diskutovat o Italech BEDSORE. Ti totiž něco podobného, a podle mě rozhodně ne hůře, předvádí na své druhé desce. Není to na první poslech, ale slušná darda, když to vstřebáte.