Kapela, která ještě pod názvem WOLFPACK spolu s drtiči SKITSYSTEM hloubila v polovině devadesátek základy švédského crustu, je tu po čtyřech letech zpět s novou deskou. Kultovní WOLFBRIGADE mě novým materiálem trochu překvapili na loňském festivalu Obscene Extreme. Proč? Byli snad první crustovou kapelou, která do svých skladeb integrovala smysluplná a plnohodnotná kytarová sóla. A na co se krom nich můžete těšit? Na řádně poctivě odhoblovaný crust-metal navzdory žánrovým zvyklostem s překvapivě dobrým zvukem a rock’n’rollovým tahem na bránu. Jako by se Švédi chtěli vrátit o nějakých patnáct let zpátky do doby svého mladického rozpuku. Oproti době nekultivovaného crustového divočení však již dnes mají i aranžérské zkušenosti na to, aby ve chvílích, kde by monotónní akordové drhnutí poplatné crustovým šablonám svádělo posluchače do labyrintů nudy ne nezáživnosti, dupnuli na brzdu žánrových stereotypů a vložili tu a tam vyhrávku, sólo nebo změnu, která skladbu opět postaví na nohy.

"švédský crust metal, ve kterém se sóluje!"

Oproti minulému albu očekávejte masivnější hutnější zvuk, který má výrazně vyšší parametry než většina stylových kolegů. Album více tlačí a zdá se mi, že WOLFBRIGADE při skládání poslouchali hodně starého death metalu z domácí produkce. Z mého pohledu jedna z nejlepších desek jejich osmihlavé albové diskografie.