Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro jistotu se odkopu hned na počátku. Melodický death metal v lásce nemám. Existuje jen několik výjimek a britští SYLOSIS jsou jednou z nich. Možná je to proto, že do výsledné slitiny přidávají poměrně mnoho ze starého pravověrného thrash metalu i mladšího progresivně orientovaného metalcoru. Možná díky nízkému věku sestavy má tvorba inspirovaná starým rychlým poctivě hoblovaným thrash a death metalem poměrně čerstvou příchuť. Aranžérsky košatá náruč obsahuje i okázalejší a pompézněji vyznívající aranže, ve kterých například bijí zvony, jinde zefektovaná kytara ledabyle rozfoukává hudební mlhu, akustika dodává oddechový čas nebo se tu a tam rozevřou klávesy na pozadí. Skladby hudebně mají svůj příběh.
"epický a košatý metalový strom s oldschoolovými kořeny a newschoolovými listy"
Doufejme, že sestava kolem zakladatele Joshe Middletona se konečně ustálila, neboť v této konstelaci to SYLOSIS šlape výtečně. Za dekádu existence kapelou prošlo více než deset lidí. Teprve před dvěma lety se rezignovalo na samostatného zpěváka a všechny vokály převzal Josh, který dokázal z dané situace vytěžit maximum a skvěle to dokáže prodat i živě. Jako hlavní mozek kapely přesně ví, kam chce dát jaký pěvecký výraz a dokáže ho tam i položit. Metalovou teorii skladby má plně pod kontrolou a velmi dobře zvládá i její praxi.Toto album má pevně ve svých rukách a svědčí mu to. Skladby hojně zasypává vyhrávkami a sóly jakoby ze staré školy, ale přece nemám pocit, že by v tom cokoliv zatuchalo nebo hnilo. SYLOSIS natočili nahrávku, která má oldschoolové kořeny a newschoolové listy. Největším neduhem alba je tak jen jeho zabijácká stopáž.
Stoupenci göteborgského stylu melodického death metalu vycházející ze základů GATES OF ISHTAR se po dekádě probrali z dřímoty. A šlape jim to stále dobře. Trochu retro, ale to nic nemění na tom, že je to povedená záležitost.
Epická a velmi hyperaktivní podoba technického death metalu a thrashe. Cítím tu závany VOIVOD, VEKTOR, ATHEIST, DEATH i raných CYNIC. Asi nejodvážnější a nejrozmanitější metalová deska kosmických techniků. Kolosálních 79 minut a jen pět skladeb.
Francouzské instrumentální těleso ve svém pojetí prog/post metalu říznutém post-rockem nepřináší zhola nic optimistického. Sází na temnou atmosféru, pečlivě budovanou gradaci, vrstvení ploch a dynamický zvuk. Opojné a pohlcující.
Divoký post hardcore mixnutý alternativním metalem, ozvuky THE MARS VOLTA se míchají s vlivy DEFTONES, do toho djentové výpady. Současně je zde i odér jakési crossover rockové progrese. Vhodné i pro fanoušky HAIL THE SUN nebo VOLA.
Američané hrnou tradiční brutální death ve slamming stylu. Na rychlost se tu příliš nehraje, i když se objeví i pár sypaček, ale to hlavní je nekompromisní tlak podpořený masivním zvukem. K tomu nějaké ty techničtější finesy a je z toho fajn masakr.
Jeden z mých favoritů roku 2023 je tady s novou deskou a já jsem zatím spokojen. Je to více heavy, více metal, ale ten post-punk to opět celé krásně obepíná a dodává tomu výraznou atmosféru a drive. Ještě pár poslechů a dojmy budou mnohem jasnější.
Thrash-deathoví měňavci z Leedsu se na třetí desce přestavují se svou nejvyspělejší, nejbizarnější a nejepičtější tváří, která občas morfuje tak rychle a krkolomně, až člověku lehce tiká oko. 80 minut futuretro hypnagogie vtahuje jako černá díra.