Po třech letech se letos v květnu o pozornost znovu přihlásili CATTLE DECAPITATION. Značně vydařené předchozí album „The Harvest Floor“ bylo signálem k očekávání další porce skladatelsky neotřelého death-grindu.

Nejvýraznější stigma Kaliforňanů, a to dekadentní rozpoložení ze stavu konzumní společnosti, samozřejmě přetrvává jako hlavní motiv textového kázání. Po hudební stránce dostalo kvarteto zvířecí chuť sešrotovat veškeré mantinely extrémních žánrů, prohnat je společně se svými odvážnými ambicemi přes zlostně běsnící mašinu naprosto znamenitého muzikantství a tím vytvořit masivní, fascinující, krví potřísněný „Monolith Of Inhumanity“. Mohutná, avšak po produkční stránce naprosto precizně ukočírovaná tvůrčí energie, dobroušená až nelidskými výkony každého z čtyřlístku hudebníků, je navíc vyznamenána brilantním zvukem, který tolik postrádalo album předešlé.

Kapela si především pohrála se strukturami kompozic, jež čítají několik různorodých stavebních ploch profesorsky naprojektovaných v úžasně fungující celky. Každá ze skladeb disponuje díky takto využívaným změnám velmi dramatickým nábojem a doslova si přiková posluchačovu pozornost. Odhalování jednotlivých rovin je obvykle doprovázeno střídmými, nicméně velmi účinnými ekvilibristikami jednotlivých hráčů, majícími funkci rozbušky v cyklu perfekcionisticky řízené destrukce. Největší sílu ovšem představuje odvaha přistoupit k epičtějšímu vyznění, jíž odpovídají i stopáže jednotlivých válů, neklesající pod tři minuty, což je na spíše grindovou orientaci skupiny opravdu výzva - vzpomeňme např. na aktuální snahy patronů ROTTEN SOUND.

Hovořím-li o výpravnosti skladeb, tak člověk při poslechu novinky až žasne, co vše se dá za pět minut stihnout. Američané na ničem skutečně nešetří, základem přirozeně zůstává nejvyšší možný extrém. Zmiňme neustále kmitající široký rozsah Ryanova animálně vokálního rejstříku, v hojné míře povolávající do zbraně zkázu dotvářející sbory, se kterými mu pomáhají různí hosté, např. Lenard Leal a ostatní hoši z CEPHALIC CARNAGE nebo v „Projectile Ovulation“ řádící Mike Majewski z DEVOURMENT.

CATTLE DECAPITATION se dokonce podařilo více zapracovat na melodice, jež v několika případech rozkvete do vskutku nečekaných poloh, např. „Lifestalker“ podtržený bravurní heavymetalovou kytarovou vsuvkou Joshe Elmora, předvádějícího famózní kytarovou exhibici, kde kromě jiného dává připomenout zlaté časy thrashového věku v „Dead Set On Suicide“ anebo v „Your Disposal“ vyčaruje pravé blackmetalové zlo. Fantastický bicman David McGraw i novic Derek Engemann u tlustých strun dostávají rovněž dosti prostoru k tomu, aby zaznamenali nespočet na zadnici uvádějících momentů. Je to však především dokonalé teamové úsilí, co dělá nahrávku výjimečnou.

Nejde opomenout častý podsampling z dílny Johna Wiese, např. „Do Not Resuscitate“ nebo v dvojbloku „The Monolith“ a „Kingdom of Tyrants“, kde se můžeme poměrně logicky dostat do diskuze, jak by mohl vypadat „post-grind“. O tom ale možná až jindy, protože předpokládám, že „Monolith Of Inhumanity“ nezůstane nejlepším albem ošklivého káčátka death-grindového žánru. Diplom za jedno z nejlepších alb extrémní hudby letošního roku už ovšem ani tak CATTLE DECAPITATION nikdo z kapsy nevyrve.