Řekněme si to na rovinu, norská stálice epického pojetí pagan metalu BORKNAGAR se právě letos nesmírně vyšvihla, protože jejich novinka přináší materiál, který snese ty nejpřísnější měřítka špičkové metalové práce napříč všemi jeho subžánry a já z ní mám pocit, že i v rámci jejich diskografie bude mít do budoucna výsadní postavení.

Myslím, že pověstná košatost (někdo by řekl spíše přeplácanost) a určitá bezvýchodnost jejich dřívějších skladeb dostala právě s novinkovým albem „Urd“ pořádný štulec a BORKNAGAR rázem oproti své minulosti působí jako kapela mající schopnost složit velmi hitové a dobře poslouchatelné skladby. Ovšem je zde nutné rovněž připomenout, že jim zároveň neubírají nic z pověstné vrstevnatosti. Jakoby tito Norové rázem prokoukli, tedy našli recept jak spojit všechno, co mají na srdci ve velmi příjemně poslouchatelný a zároveň i umělecky hodnotný výsledek.

Své rozhodně ovlivnilo opětovné angažování zpívajícího baskytaristy ICS Vortexe, známého z řad BORKNAGAR již v období dávných alb „Archaic Course“ nebo „Quintessence“, který se v mezidobí věnoval spíše kapelám ARCTURUS nebo DIMMU BORGIR. Jeho rozmáchlý zpěv zacházející spíše do vyšších poloh, působí v kombinaci se zemitějším a agresivnějším hlasem Vintersorga hodně zajímavě, takže „Urd“ oplývá ve výsledku značnou vokální rozmanitostí a působí jako mnohohlasá temně metalová opera překypující skvělými motivy. Rozdíl oproti minulosti je rovněž v tom, že letošní skladby nepůsobí jako nějaké samoúčelné chuchvalce obsahující nepříliš přehledné a nepříliš výrazné motivy.

Jestliže předcházející dvě díla („Origin“ a „Universal“) byla z nějakého důvodu mnohými označována jako ta, díky kterým BORKNAGAR pomalu ale jistě vyklízejí své pozice, pak dle mého „Urd“ jednoznačně značí sebevědomý útok na piedestal celé severské temně metalové scény – natolik je album po všech stránkách dotažené. Parta okolo Oystena G.Bruna se opravdu vyšvihla a vysekala zde diamant.Album překypuje různorodou atmosférou, neotřelými nápady, instrumentální bohatostí, ale rovněž i dobře poslouchatelnými a výrazně hitovými songy.

Zatímco úvodní rychlá vánice „Epochalypse“ nebo mohutná „The Winter Eclipse“ působí jako srdnaté sympho-blackmetalové hymny mající schopnost uhranout svojí razancí, pak třeba skladby typu „Roots“ nebo „The Earthling“ zacházejí v rozmanitosti ještě o něco dál a předkládají propracované struktury, ve kterých se vkusně prolínají folk-metalové nápěvy a poloakustické pasáže s těmi zemitějšími, aby to celé následně gradovalo v majestnátních chórech.

Celé album je díky množství zajímavých motivů velmi rozmanité, ale zároveň ve svém konečném výrazu ucelené. Tak například sedmá „Frostryte“ je oslavná heavymetalová jízda, jak od nějakých nadšených nohsledů zlatých časů IRON MAIDEN, a naopak teskná nádhera „The Beauty Of Dead Cities“ vládne natolik melancholickou atmosférou, až se člověku svírá srdce.

BORKNAGAR nahráli vynikající a pestrou metalovou desku, která snese ty nejpřísnější měřítka celé evropské scény. A jako bonbónek tu máme v limitované edici ještě fantastickou skladbu „Age Of Creation“, která by klidně obstála i uvnitř základní hrací doby kompletu, ale rovněž i povedenou předělávku metallicovské „My Friend Of Misery“. Jeden z adeptů na album roku.