GRIEFGOD - Deterioration
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je až s podivem, že přes perfekcionismus, s jakým se na svých deskách předvádějí tradiční špičky deathgrindového žánru, se stále objevují dílka, jež vás velmi mile překvapí. Druhé velké CD maltských Beheaded je rozhodně jedním ze žhavých adeptů na deathgrindovou desku roku. Už mini Resurgence In Oblivion ukázalo odklon od jisté melodiky, jíž pětice holdovala na prvotině Perpetual Mockery. Na mini však nad dotažeností struktury skladeb převažovala spíš jejich brutalita. Placka Recounts… již ukazuje Beheaded bez těchto handicapů. „O hlavu kratší“ se dokázali vyvarovat určité plochosti MCD a v jistém smyslu se vrátili i k oné zmiňované melodice. Ovšem nechápejte to špatně – Beheaded tvoří velmi extrémní death/grind, tudíž i ona „melodika“ se zde nachází ve značně zmutované podobě. Své (kromě vyvedeného zvuku) udělal pro přehlednost skladeb i dobře nafrázovaný vokál nyní již ex-zpěváka Lawrence. V souvislosti s touto kapelou bývala často zmiňována jména jako Cryptopsy a Dying Fetus. Základní kameny sice zůstaly i nadále zachovány, ale dnes lze bez obav říci, že mezi desítkami následovníků zmiňovaných kapel Beheaded lehce rozeznáte, ať už díky riffování, nebo typickým kytarovým sólům. Potěšitelné je i to, že po textové stránce zůstávají Malťani stále svoji – kytarové duo David/Omar nadále tvoří zajímavé, kruté a temné snové obrazy, které se naštěstí vyhýbají vyšlapaným gore a jiným klišé cestičkám. Snad jen obal nemusel být tak nablblý, v porovnání s výbornými obaly předchozích dílek Beheaded je jasně nejslabší. Inu – dosti tlachů. Pro milovníka našlapaného a technického death/grindu je tahle deska prostě prvotřídní lahůdkou a Beheaded se tímto protlačili na přední místa ligy zmíněného stylu. A co na tom, že nejsou právě nejoriginálnější...?
9 / 10
Never To Dawn (2012)
Ominous Bloodline (2005)
Recounts Of Disembodiment (2002)
Resurgence Of Oblivion (MCD) (2000)
Perpetual Mockery (1996)
Souldead (demo) (1995)
Kvalitný BDM, a pritom z pomerne nepravdepodobných pidikončín:-)
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Päťskladbový návrat do najradostnejšej európskej éry: Berlínsky múr je preč, studená vojna skončila, U2 vydali „Achtung Baby“ a na velikášskej vlne optimizmu križujú svet. Dalo by sa to zniesť dlhšie – aj táto nahrávka, aj tá eufória raných deväťdesiatok.
Bruselský chrlič Déhà seká desky jak na běžícím pásu, ale dokáže být kreativní a pokaždé trochu jiný. Bohužel to šije horkou jehlou a produkce a zvuk působí často jako nedokončené demo. To je případ i téhle atmosféricky depresivní blackové jízdy.
Pokračování trendu z předchozí "Starlight And Ash"? Opět pasáže plné emotivní baladičnosti s výrazným vokálem Cammie Gilbert, ale skupina svůj doom rock překlápí i do temnějších a často drsných metalových poloh. Přitvrdilo se a rozhodně to není na škodu.
Švédsko není živo jen chrastěním. Žijí zde i rozervané duše, jenž se chtějí vyjádřit něžnějšími tóny. Třeba jako post-blackoví (i když, kolik tam toho blacku vlastně zbylo?) TOGETHER TO THE STARS. Nechme se tedy unášet na vlnách hořkosladké melancholie.
Nová éra švédskej legendy, debut u veľkých Metal Blade Records! Podaril sa na výbornú; veď si pustite napríklad hitovku Nail Bomb. WOLFBRIGADE v roku 2024 valcujú všetko, čo im stojí v ceste!
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.