DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
FAIRY TALE vynikajú medzi slovenskou konkurenciou nielen faktom, že v ich radoch pôsobí objektívne najkrajšia speváčka. Vytŕčajú hlavne svojou hudobnou produkciou. Už pri ich debute, ktorý vyšiel pred šiestimi rokmi, bolo možné doslova cítiť, že tento projekt má veľký hudobný potenciál. Dnes majú FAIRY TALE na konte už tretí zárez v podobe nového albumu s názvom „Loveland“ a keď si porovnáte moje hodnotenie predchádzajúcich nahrávok na tomto serveri s tým súčasným, tak by ste mohli nadobudnúť dojem, že ide síce o kvalitnú kapelu, ale nijako sa nevyvíja. Garantujem vám, že by to bol zásadný omyl. Možnosť udeliť albumu len desať bodov sa mi zdá v tomto prípade značne limitujúca. Tento problém som si ale navaril sám, keď som ich dal debutu. Z dnešného pohľadu je to nadsadené bodové hodnotenie.
V porovnaní s predchodcom „Dream“ sa FAIRY TALE znova o kus posunuli, mierne k väčšej „rockovosti“ a o trochu viac k pesničkovosti a prístupnosti. Paradoxne, aspoň na našu scénu určite paradoxne, aj napriek väčšej prístupnosti nesiahli FAIRY TALE k lacným kompromisom. Z nahrávky doslova sála úprimnosť a radosť z muzicírovania. Tvorba zoskupenia nie je poznačená snahou zaujať za každú cenu a presadiť sa v hudobnom biznise, ktorú možno v poslednej dobe vidieť snáď v každom hudobnom odvetví. Dáma s veľkým hlasom a páni zoskupení okolo nej sa na nič nehrajú, naopak hrajú presne to, čo vedia, čo im najlepšie ide a čo ich baví.
Peripetie pri nahrávaní „Loveland“, ktoré spôsobili oneskorenie vydania, korunovali záplavy v auguste 2010, ktoré kompletne zničili štúdio i nástrojovku kapely. Pokračovať v nahrávaní sa podarilo až o rok po udalostiach. Aj napriek týmto dramatickým nepríjemnostiam je z albumu počuť úžasný pokoj a zmierenie, a to priam až náboženského charakteru. Ústrednou témou, ako už názov albumu napovedá, je láska. Ako sa vyjadril Peter Kravec, kapelník zoskupenia: „Loveland predstavuje istý pocit mieru, pokoja, lásky, miesto, ktoré človek nájde, keď vyrieši rôzne životné otázky. Vtedy nájde silu a odvahu vstúpiť do miesta, kde je pokoj.“
Nie, nebojte sa, nejde o žiadnu „chválim Pána“ gospelovú odrhovačku. FAIRY TALE je kus poctivej muziky kdesi na pomedzí hard-rocku, pop-rocku a jazz-rocku, pričom hudobníci sa neboja experimentovať a pokúšať sa nájsť novátorské postupy v tvorbe. Určitému pokroku bez debaty prispel aj nový bubeník zoskupenia, ktorý je technicky o kus ďalej ako jeho predchodca. Zlaté hrdlo FAIRY TALE Barborka Koláriková naspievala deväť z desiatich pesničiek po anglicky a skladbu „Domov... raj“ (mix Boris Carloff) v rodnom jazyku. Urobila to takým spôsobom, že vás určite nenechá chladnými.
Snáď jediným negatívom, ktoré ma napadá v súvislosti s týmto albumom, je fakt, že FAIRY TALE ohlasujú „Loveland“ ako na dlhú dobu ich posledný album, ak nie definitívne posledný. Dôvodom má byť Barborkino tehotenstvo. Možno práve z tohto faktu pramení ten úžasný pokoj a zmierenie obsiahnuté v „Loveland“. Uvidíme, čo prinesie budúcnosť...
Pre autora tejto recenzie jednoznačne najlepší slovenský album minulého roka.
10 / 10
Barbora Koláriková
- spev
Peter Kravec
- basgitara, perkusie
Vladimír Kravec
- gitary, spev
Marek Škvarenina
- oberheim, klávesy, zvonkohra, spev
Ľubomír Pavelka
- bicie, perkusie
hostia:
Radovan Vrška
- gitara
Katarína Engererová
- viola
Magdaléna Boráková Hianíková
- čelo
Vydáno: 2011
Vydavatel: Hevhetia
Stopáž: 39:13
Produkce: Ivo Sedláček
Studio: PiKey studio
Aj tretí album Fairy Tale dokazuje výnimočnosť a na domáce pomery absolútnu jedinečnosť tejto formácie. Škoda, že nie sú všetky texty v slovenčine (tak ako výborný kus "Domov... raj"), hodnotenie tejto modernej odozvy na švédske klasiky THE FLOWER KINGS, KAIPA či THE TANGENT by bolo ešte pozitívnejšie.
krása...
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.