Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na začátek jedna kontrolní otázka. Jak se jmenuje nejslavnější belgická kapela, která jako jediná z Vlámského království dokázala výrazně prorazit i na mezinárodní scéně a postupem času se stala, vedle Hercule Poirota, Anderlechtu Brusel, Jean-Clauda Van Damma a čokoládových bonbónů další belgickou pamětihodností? Ano, jsou to dEUS. Tihle šikulové, kteří svými osobitými nahrávkami dělají radost jak kritikům, tak i obyčejným lidem, přestáli personální změny i lehčí klinickou smrt a již od první poloviny devadesátých let se stále drží na úctyhodné kvalitativní úrovni.
V případě „Keep You Close“ to však zprvu na velké nadšení nevypadalo. Album je totiž i na poměry dEUS docela pohodička. Dokonce ještě větší klídek, než bylo před třemi lety už tak dost pohodové „Vantage Point“. Kapela zdá se definitivně dozrála a mladická revolta provázená snahou být za každou cenu avantgardní je definitivně pryč. To samozřejmě může být pro fanouška starších alb problém, ale na mé tváři se spokojený úsměv přeci jen objevil.
dEUS totiž i do pomalých a klidných skladeb dokázali vložit zajímavé hudební fígle a svoje charakteristické vibrace. Zaujmout dříve neslyšeným již nemají úplně v prvním plánu, ale album nabízí stále dost osobitých momentů, které se odehrávají jen tak mimochodem. Správný výraz pro současnou tvorbu je stále alternativní rock, ovšem s velkým přesahem do melancholického popu. Něco podobného hraje BECK, částečně U2 nebo MUSE, chvílemi se vybaví i STING nebo pop music z přelomu 70´s /80´s, ale v neposlední řadě jsou to opět i dEUS a znovu předkládají zboží vysoké jakosti.
Album se sice tváří jako popík, ale úplně triviální není. Kapela míchá smyčce, klávesy, kytary, samply, piano, basové i bicí linky jako vždy interesantním způsobem a díky zkušenostem, potažmo správně nastavenému zvuku, jsou všechny zmiňované prvky plně funkční a hlavně vyzní. Jednotlivé nástroje více než dříve podpírají jeden druhého, nic nevyčnívá, nikdo neexhibuje. Všichni hudebníci společně malují melodie, které jsou příjemné a laskavé, obsahují však i pro dEUS typickou hravost. Album není složité ani ambiciózní. Naopak, snaží se být civilní, nenucené a nepůsobit vtíravě, čímž zejména si získává moje sympatie. „Keep You Close“ je jako stvořené pro okamžiky, kdy není nálada na vyhrocenou hudbu a cítíte potřebu sáhnout po něčem klidném, příjemném, ale ne zase tak úplně banálním. V takové chvíli pak jeho kvality nejlépe vyniknou.
„The Final Blast“, „Dark Sets In“, „Constant Now“, „Second Nature“, „Ghost“ nebo závěrečná „Easy“ jsou kousky, které na poprvé neohromí, ale uloží se do paměti a nějak ne a ne se jich pak zbavit. Pravda, jsou tu i skladby, které jsou na hraně („The End Of Romance“, „Twice“), ovšem přes počáteční rozpaky album roste a najednou ani nevadí líné tempo a měkoučké aranže. Možná je to zásluha i příjemného zpěvu, možná sympaticky „lidského“ konceptu dotýkajícího se mezilidských vztahů, každopádně nahrávka působí zvláštním, uklidňujícím způsobem a nutí mne ji poslouchat mnohem častěji, než jsem původně zamýšlel.
„Inside, outside You´re tearing me And it don´t mean a thing Just tell me where have you been Is this the dark setting in?"
1. Keep You Close
2. The Final Blast
3. Dark Sets In
4. Twice (We Survive)
5. Ghost
6. Constant Now
7. The End Of Romance
8. Second Nature
9. Easy
Diskografie
Keep You Close (2011) Vantage Point (2008) Pocket Revolution (2005) No More Video DVD (2001) No More Loud Music (2001) The Ideal Crash (1999) In A Bar, Under The Sea (1996) My Sister = My Clock (1995) Worst Case Scenario (1994)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2011 Vydavatel: Piccadilly Records
Produkce: David Bottrill, Adam Noble Studio: vlastní
Australané nijak nepolevují v tempu chrlení desek. A přestože je to stále o tom samém energickém death metalu, díky dostatečné technické preciznosti a živelnosti se opět jedná o slušné album. Jen mi po poslechu nezůstává v paměti žádný výrazný moment.
První album polské prog skupiny bylo djentově surové a odkazovalo občas i na klasiky TOOL. Nová deska je mnohem epičtější, uvolněnější a melodičtější. Materiál, který na posluchače klade větší nároky a potřebuje čas, ale rozhodně to není čas ztracený.
Výživná pirátská jednohubka, jež vás potěší, jako kdybyste se ztratili na Ostrově pokladů a v nouzi objevili rozcestník, sestavený z kostí posledního nešťastného pobočníka kapitána Flinta. I na "nechtěném" materiálu se BLAZON STONE orientují velmi dobře.
Debut Finů byl příjemnou porcí melodického metalu, na druhém album už to ovšem poněkud skřípe. A ze všeho nejvíc by se kapele zcela jistě hodilo, kdyby se dokázala razantně vymanit z onoho začarovného kruhu sterilního a unylého "female fronted" modelu.
Další porce retra od Islanďanů THE VINTAGE CARAVAN je na první poslech méně výrazná než bravurní minulé album "Monuments", přesto skupina opět prokazuje cit pro energický hard rock se silnou melodikou, psychedelickým rozostřením a potřebným nadhledem.
Nový rok nám začíná s velmi příjemnou heavy metalovou deskou, která si to jede pěkně v tradičním stylu. V podání takto šikovných hudebníků však zapomeňte na nudnou rutinu. Má to nepodbízivé melodie, pěkně zvládnuté epické choutky a zkrátka to dobře šlape.
Thrashová bestie z New Jersey se po dlouhých letech probudila a po prvotním váhání si troufám tvrdit, že stvořila album, které je lahůdka pro všechny fanoušky poctivého thrashového řemesla. SLAYER meets MEGADETH.