Nový pojem na naší těžkotonážní hudební scéně je výsledkem známé a povedené taškařice, jenž se odehrála v řadách legendárního TÖRRu někdy v létě loňského roku. Ota Hereš tehdy z kapely vpodstatě vypoklonkoval Vlastu Henycha, tedy její symbol a více než padesát procent toho, co kdy znamenala, a celé dohromady to znělo jako vtip o tom, kterak KING vyhodil z kapely DIAMONDA.

Vlasta Henych nicméně tuto skutečnost přijal velmi pokorně (tedy alespoň navenek to tak vypadalo) a místo sáhodlouhých řečí velmi sympaticky přiložil ruku k dílu. Výsledkem je projekt či regulérní kapela HENYCH 666 (666 se mimochodem jmenovalo seskupení, z něhož se Henych rekrutoval k pánům kladiva na čarodějnice), který jako úvodní vklad do banku přináší drobné EP s vícevýznamovým názvem „Psychonaut“. Na něm se pak ústřední postava a její spoluhráči (vzešlí z konkurzu) mají především představit a ujasnit tak případnému posluchači obrázek, který by si měl učinit, zaslechne-li právě tohle jméno.

Ze čtyř skladeb obsažených na nahrávce jsou dvě povedenými cover-verzemi („Travestit“ od KURTIZÁN Z 25. AVENUE a „Magické noci“ od THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE), což dozajista vyvolá nejedno rozčarování, neboť kdo by na faktickém debutu očekával z padesáti procent nepůvodní tvorbu, že ano. Zbylé dvě pak představují čerstvou tvorbu, dle všech předpokladů přesně v duchu posledních Henychových příspěvků do rodinné metalové pokladnice TÖRRu (třeba na albu „Made In Hell“).

Tedy kolem a kolem vzato celkem jistě nic zásadního, určitě si říkáte, ale zatímco s vámi souhlasím, musím vzít v potaz ještě několik dalších a stejně důležitých faktů. Přeberu-li si totiž vervu a profesionalitu, s jakou se Vlasta Henych v rámci HENYCH 666 vypořádal se svojí zbrusu novou a především zcela nečekanou hudební rolí, přeberu-li si dráždivou a nesporně zajímavou image, kterou svému projektu vymyslel a do puntíku vypiloval (včetně provedení samotného EP a klipu ke zmíněné skladbě „Magické noci“) a zkonstatuji-li, že minimálně jedna z obou autorských skladeb (titulní věc) nezní vůbec špatně, přicházím nutně k závěru, podle nějž je „Psychonaut“ nepochybně šikovným výkopem a přinejmenším koncert HENYCH 666 (nejlépe klubový) bych si tudíž nenechal ujít daleko raději než současný TÖRR živě někdy v hojně diskutovaném poledním čase na četných tuzemských festivalových zastávkách.