SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak takhle by to celkem i mohlo jít. Pětice pocházející z americké Pensylvánie se na svém druhém albu ukazuje jako těleso schopné výrazněji promluvit do současného metalcorového dění. Její diskusní příspěvek sice nepatří k příliš objevným, ale schopnost vyvolat zvýšený tep v sále, kde se to hemží čím dál více uniformními referáty, mu rozhodně nechybí. Skupina, jejíž stylové zaměření se dá lehce odhalit už jen podle názvu TEXAS IN JULY, si vás dokáže naklonit slušně dynamickými natlakovanými kytarovými riffy, stejně tak více než solidně zvládnutou melodikou, což ve spojení s účelně vystavěnými skladbami dává velice nadějný základ. Rytmické změny nejsou nikterak násilné, nálada a celkový feeling nahrávky lze kapele bez problémů věřit a album tak jako celek postrádá vysloveně slabých míst. Na druhou stranu ani nenabídne nějaké výraznější vrcholy, ačkoliv taková „No Greater Love“ svým přímočarým tahem rozhodně nepostrádá hitové ambice a to samé platí i pro „Our Freedom“ s nakažlivým hopsavým rytmem. TEXAS IN JULY tady jsou hlavně pro mladší přívržence tvrdé muziky, ale ku prospěchu věci rozhodně slouží fakt, že jejich hudba postrádá onen podbízivý podtón, toliko typický hlavně pro mladé představitele dnešních trendových směrů v metalové hudbě. Tím pádem by poslechem „One Reality“ neměli pohrdnout ani ti „dříve narození“ posluchači, kteří nezastávají názory typu „vše dobré již bylo vymyšleno“ a nemají problém dát šanci i mladším interpretům.
6,5 / 10
One Reality (2011)
I Am (2009)
-bez slovního hodnocení-
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





