ARSONISTS GET ALL THE GIRLS jsou velmi zajímavý hudební úkaz. Mladíci z Kalifornie mají talent, dravost, nebojí se experimentovat a jejich sympaticky zběsilá masáž absorbuje spoustu vlivů. Zprávy o chystané novince „Motherland“ provázelo tedy z mé strany velké očekávání, které ovšem přiznávám se, po prvním poslechu vystřídaly protažený obličej a citoslovce údivu. Pojmenování alba avizuje návrat domů, do vlasti, což nelze s úsměvem komentovat jinak než, že jestli to u nich doma vypadá takhle, tak to tedy no nazdar!

Označení deathcore nadále může být, je třeba však přihodit termín mathcore, a od věci nejsou ani slova experimental, grind nebo chaotic. ARSONISTS GET ALL THE GIRLS povolili stavidla své hyperaktivity a výsledkem je nejen mohutné přitvrzení, ale též šokující příklon k neuspořádanému a výstřednímu projevu, kterým jsou proslulé spolky typu WAR FROM A HARLOT´S MOUTH, IWRESTLEDABEARONCE nebo THE DILLINGER ESCAPE PLAN.

Na albu je téměř hmatatelný energetický i tvůrčí přetlak. Neustále probíhají změny tempa, extrémní palbu střídá ještě extrémnější, skladby jsou nepravidelné, jak z náhodných útržků poslepované a je těžké odhadnout, kam se kapela pustí v následujícím okamžiku. Nahrávce dominují vysoké rychlosti, často ale nastupuje i matematicky nepravidelný rytmus, dvoukopákový válec nebo hutná riffovačka. Mezi regulérní skladby kapela vkládá kratší bláznivé kousky, jako je instrumentální „West Cliffs“, kde hraje bezmála tři minuty pouze bicí a piáno, nebo ani ne minutový úlet „Waiting For The War To Die“, či schíza jménem „ Our Super Symmetry“, které dotvářejí textově započatou, řádně úchylnou image souboru.

Plusem novinky je kvalitní, charismatický řev a samozřejmě bicí, které nejsou hrané úplně obvyklým stylem a podílejí se asi nejvíce na novém a divokém výrazu ARSONISTS GET ALL THE GIRLS. Kytary též nejednou překvapí pěkně groove riffem či zběsilou vyhrávkou a samozřejmě nelze nezmínit ani infantilní „nintendo“ klávesy model 1985, ze kterých nadšením sice nehořím, ale beru je jako prvek, který ke kapele patří.

Všechny ty sypačky, řežby a výkruty, kterých je album plné, vypadají na první dojem vskutku šíleně a obtížné na poslech, ale po čase (…a v určitém duševním rozpoložení) své kvality přeci jen vyjeví. „Motherland“ stojí na instrumentální jistotě, má podařený zvuk a pořád ještě ctí některá pro tvrdou muziku důležitá pravidla. Skladby „Gooseknuckle“, „Avdotya“, „Hemlock Like This“ (ty breaky v závěru jsou boží!) nebo „Tempest“ jsou prostě pecky jedna radost a obsahují nemálo momentů, které způsobují samovolný pokles dolní čelisti. „Motherland“ sice nenabízí tolik výrazných a chytlavých momentů jako předchozí zářez „Portals“, který byl mnohem více stravitelný až hitový, ale jedná se opět o bezesporu velmi osobité dílo.

Kdybych měl neznalému člověku předvést, co mne na téhle partě tak bere, pustil bych mu první dvě minuty z „Tempest“. Tam to všechno je. Po půl minutě sekaného deathcorového masakru vyběhne svižný punkový kvapík následovaný hutným dvojkopákem, vzápětí se rozezní šílené výjezdy na kytaru, které po chvíli zvolna přecházejí v další zasekávané breaky. Zní to bláznivě, je to drtivé a je to groove. Zkrátka naprosto dokonale šílená záležitost.